Skip to content

Zahradnická bilance 2013

Někteří se mě ptají jak dopadly ty či ony permakulturní pokusy, které jsem prováděl. Zde je tedy souhrn roku 2013.

Naše zahrada se nachází v nadmořské výšce 450 m a je postižena silnými a častými větry (větrolam nám zatím nevyrostl).

Brambory v seně.

V předchozím roce jsem posečenou trávu ze sekačky sypal na trávu a rzvrstvil ji na výšku asi 30cm (v čerstvě posečeném stavu). Postupně jsem tak během roku 2012 vytvořil nudli o rozměru 1 x 10m. Začátkem dubna 2013 jsme do toho zasadil brambory tím stylem, že na místě kam přišla brambora jsme trávu rozhrnuli až na hlínu, položili bramboru, zahrnuli. Brambory jsme použili co nám zbyly ze zásob z předchozího roku, které jsme zakoupili u místního zemědělce. Pokusně jsme stejným způsobem zasadili také pár topinambur.

Když brambory vyrostou asi na 15cm, tak se mají přihrnout další dávkou materiálu tak, aby jich vyčuhovalo jen 5 cm. Když vyrostou o 15cm tak se postup opakuje atd. Toto se nám bohužel nepodařilo takto realizovat. Jednak v době, kdy bylo potřeba přisypávat materiál neustále pršelo. A mezitím vyrostly víc :-) A pak jsme také měli problém s nedostatkem materiálu. Přisypávali jsme čerstvě nasušené seno (z cca 100 m2). A to jen dvakrát.

Asi dvakrát nebo třikrát během roku jsme záhon postříkali vodou, protože bylo sucho a když už jsme tu hadici s vodou měli v ruce, tak proč bramborám nepomoci.

Mandelinky jsme sbírali ručně. Indičtí běžci nechtějí ani mandelinky, ani jejich larvy :-( Naštěstí jich nebylo tak moc jako když jsem je jako dítě sbíral na záhonku u rodičů.

Výsledek

Úroda, řekl bych docela slušná. Na to, že jsme nijak nehnojili a že si všichni stěžují jak byla v tomto roce špatná úroda. Z těch 10 m2 jsme sklidili asi 50kg hezkých brambor na uskladnění a asi 25kg horších pro slépky a tak. Jsou hezké, velké, čisté. Všechny brambory vzešly a rostly hezky. Sklízelo se velmi pohodlně (v porovnání s klasickým pěstováním).

Část brambor jsme začali sklízet již během růstu. Poté co brambory začnou kvést, tak je možné z pod nich odebírat brambory. Jde to i když jsou v hlíně, ale v tom seně se to lépe provádí. Opatrně jsme rozhrnuli seno až jsme nalezli větší bramboru, která stála za to. Tu jsme utrhli – někdy už byla odpadená. Pak jsme vše zase zahrnuli. Takto jsme od toho asi května sklidili přibližně 10kg brambor, které nejsou započteny výš.

Celkově jsme tedy na těch 10 metrech čtverečních vypěstovali 85kg brambor. Což by odpovídalo výnosu 8,5 tun na hektar. V běžném zemědělství se dosahuje až 30t/ha. V roce 2014 budu experiment opakovat s tím, že pod brambory hodím kompost (ten jsem v roce 13 neměl k dispozici), tak snad se to zlepší. Ale i kdyby ne, tak jsem s výnosem spokojen. Bez chemie, bez spotřeby nafty, s minimem práce, proč ne.

Celkový dojem z toho mám dobrý. A brambory jiným způsobem v budoucnu pěstovat nehodlám.

V dalších letech provedu tato vylepšení.

Dáme řádky dál od sebe. Letos jsme měli na tom metr širokém záhonu tři řádky. Jeden uprostřed a dva asi 10cm od strany. Brambory pak v řádku byly na vzdálenost chodidla. Když jsou řádky takto blízko, tak se mezi ně těžko přidává nový materiál (v našem případě seno). V podstatě nám to znemožnilo doplnit mulč přesně podle mých představ.

Na rok 2014 jsem si zajistil balík slámy, abychom měli dost materiálu na mulčování.

V roce 14 zkusíme pod každou brambůrku přidat trochu kompostu. Třeba bude výnos vyšší.

Topinambury v seně

Topinambury moc dobře nedopadly. Vzešla jich jen polovina.  Nevyrostly moc vysoké, jen asi metr a půl, což je na topinambur opravdu málo. Ale nutno podotknout, že jsou náročné na živiny a my jsme tento záhon nehnojili. Takže jejich malý vzrůst nemusí nutně být dán pěstováním v mulči, ale hnojením.

Brambory a topinambury v ořechovém listí

Podle některých to má, navzdory alelopatii, jít. Využil jsem toho, že jsem na podzim roku 2012 nestihl sklidit všechno ořešákové listí. Bylo přes zimu na několika hromadách pod Dědouškem (náš ořešák má tohle jméno :-). A tak ve stejnou dobu v jakou jsme provedli sázení do sena jsme provedli též pokus s tímto listím. Zde jsem ale neměl od loňska připravený záhon. A tak jsem jen posekl trávu. Dal na ni tenkou vrstvu listí, pak brambory, pak zase listí. Protože jsme toho listí měli málo, tak jsme ještě nvrch dali v jedné vrstvě travní drny, které jsme měli z předchozího roku na hromadě. Trávou dolů.

I zde jsme pokusně dali pár topinambur.

Brambory zde nic moc. Byly malého vzrůstu. Brzo uschly. Nějaká úroda tam byla, ale nic moc a byly malé. Na ploše asi 3 m2 jsme sklidili tak 6kg. Část z té plochy ale zabíraly i topinambury.

Topinambur zde vzešlo asi 2/3. I zde byly jen asi metr a půl vysoké. Hlízky ale slušné a chutné. V průměru přibližně 1kg hlíz na rostlinu. Takže bych řekl, docela úspěch. Nato, že se ani zde nehnojilo.

Zatímco brambor nám v ořechovém listí moc nevyrostlo, tak nás v pozdním létě čekalo příjemné překvapení v podobě asi 6ti ořešáků :-) které určitě využijeme. Některý možná necháme na místě, kde si vyrostl.

Brambory ve věži

K tomuhle experimentu jsem se bohužel nedostal, kvůli jarním dešťům, kdy jsem měl nachystanou hlínu neustále mokrou. Takže příští rok to někdy v únoru něčím přikryju.

Metoda je podobná metodě při pěstování v seně, jen se místo sena používá hlína. Postupným přisypáváním se navyšuje vrstva zeminy a brambor tak tvoří hlízy i v této přisypané hlíně. Proto dochází k velké produkci na malé ploše, což je vhodné pro malé zahrádky nebo pokud chceme dosáhnout soběstačnosti s malým pozemkem.

Běhouni

Co se indickýc běžců týče, tak na jaře nám něco sežralo kačera. Myslím si, že to byla káně rousná, která prý by toho jako jediná mohla být schopna. Nějaká káně nám okolo pozemku v té době poletovala. Běžci si ji hlídali. Rostíkovi se osudným stal den, kdy byla mlha. Nejspíš proto neuviděl predátora včas a nestihl se schovat. Našli jsme ho hned u smrčku pod který se schovávají.

Mláďata nám kačeny nevyseděly. Když jsme na jaře scháněli náhradu za Rostíka a nechtěli jsme jet moc daleko, tak jsme sehnali jen takového trumberu, který to z jara moc neuměl. Jmenuje se Rampa a byl asi z nějakých horších podmínek, protože byl dost neohrabaný. Měl teňounké nožičky a často polehával jak ho asi bolely. Na kačenu nedokázal vylézt. Holky mu to pořád ukazovaly, dokonce si na sebe skočily i všechny tři zaráz. Ale on nekňuba nic. Takže si myslíme, že vejce na která zasedly ani nebyla oplodněná. Rampa se u nás během roku spravil, tak pokud ho něco nesežere, tak snad příští rok.

Slepice

Slépky jsme pořídili až na podzim, takže traktor jsem zatím nezkoušel.

Zeleninová zahrádka

Oproti skvělému roku 2012 to v roce 2013 nestálo za nic. Měli jsme problémy s přísadami. Experimentoval jsem s vlastním substrátem ve kterém nic nevzešlo. Tak jsme museli set druhou várku, kterou když vyrostly, tak nám zvalchovaly kočky. Takže letos jsme měli horší materiál. Ze semínek toho také nevyrostlo.

Kvůli velké spotřebě sena na mulčování brambor jsem neměl dost sena na mulčování ostatních záhonků, tož se to zaplevelilo. Příští rok budu mít slámu a také tam možná dám ten slepičí traktor. Protože po dvou letech mulčování senem v tom bude zavlečena fůra semen trav a plevelů.

Příští rok už konečně budu moci před sezonou pohnojit kompostem, tak to snad bude lepší. V letech 2012 a 2013 jsem hnojil jen granulovanými kravinci. A také jsem na rok 2012 posypal záhony dolomitickým vápencem.

Pád Atlantidy 2

Po mnoha peripetiích, na troskách bájné Atlantidy vyrostla nová říše. Nová Atlantida, kterou dnes nazýváme euroatlantickým prostorem. Tedy zejména Evropa a USA. Sice se nejedná o říši v pravém slova smyslu se společnou politickou reprezentací ap. Ale jde o geopolitické uskupení, které zastává stejné hodnoty a spolupracuje v jejich prosazování. Žije stejným způsobem a podobně se chová i ke svému okolí a životnímu prostoru. Je zajímavé, že se rozkládá v okolí Atlantického oceánu, tedy okolo místa, kde dříve bývala (nebo nebývala) Atlantida. Když už se nám tedy podařilo vybudovat Atlantidu 2, pojďme se podívat, jaké má vyhlídky do budoucna.

Současnost

Člověk v Atlantidě 2

Člověk v Atlantidě 2 je zpravidla odduševnělá bytost, prahnoucí po materiálních hodnotách, pro jejich dosažení schopna takřka čehokoliv. Bohužel většina lidí nejsou geniálními podnikateli, ani zločinci, aby dosáhli takového jmění, aby zajistili všechny své domělé potřeby. Proto se člověk v Atlantidě 2 neustále za něčím pachtí, honí, dře. Neodpočívá, nevěnuje se sobě a svým blízkým. V důsledku toho prožívá psychickou nepohodu, vztahové konflikty, konflikty sám se sebou. Jeho duše není zdravá a přináší mu nemoci.

Prostředí ve kterém Atlantiďan 2 žije

V honbě za ziskem to náš milý Atlanťan dotáhl až tak daleko, že si otrávil životní prostředí. Proto na něj prší kyselé deště, které způsobují kyselou spodní vodu. Tu pak pije. Všichni víme, že asi 70% našich těl je tvořeno vodou. A jistě nikoho nepřekvapí, že voda v našem těle by neměla být ani kyselá, ani zásaditá, ale neutrální. Tím, že pijeme kyselou vodu, tomu nepomáháme.

Protože jsme to dotáhli opravdu daleko, tak nemáme nouzi o vydatnou, kalorickou stravu. V důsledku toho nejen tloustneme, ale ještě více zakyselujeme svá těla, protože rozkladem stravy bohaté na tuky a uhlohydráty vznikají kyseliny. Naše těla jsou tak silně překyselena, že nedokáží všechny tyto kyseliny zneutralizovat a odvést z těla. Proto je ukládají do tkání. V důsledku toho vznikají nemoci. Podle některých v podstatě všechny, které dnes lidstvo trápí, včetně rakoviny.

Zdroje

Moderní člověk Atlantský postavil svůj úspěch na spotřebovávání neobnovitelných zdrojů. Jako jsou ropa a zemní plyn. Převážně si již uvědomuje, že mu tyto zdroje docházejí. Většinově si ale zatím neuvědomuje, že z jednoho z těchto zdrojů vytváří všechnu svou potravu. Umělá hnojiva se z 90% vyrábějí ze zemního plynu. Svá pole jsme přitom tak zdevastovali, že bez umělého hnojení dávají jen zanedbatelnou úrodu. Až plyn dojde, bude se lidstvo muset vrátit ke statkovým hnojivům, kterých ale nikdy nebude takové množství, aby nahradily adekvátní množství umělých hnojiv. K uživení takového množství zvířat bychom totiž potřebovali další planety. Až Atlanťanovi dojde zemní plyn, bude trpět hladomorem a bude muset počet obyvatel zredukovat na třetinu až desetinu.

Takže jaká je budoucnost nás, novodobých Atlanťanů?

Bohužel, podle hesla: Co jest uvnitř, jest i vně. Atlanťané jsou vnitřně zkažení, života neschopní. Svou životaschopnost nahrazují čerpáním neobnovitelných zdrojů ze svého okolí. Jakmile jim dojdou, Atlanťané vyhynou. S nimi padne i jejich říše.

Šlo by něco dělat?

V omezené míře ano. Zřejmě nikdo nevymslí řešení jak udržet stávající způsob života pro stávající počet obyvatel. Řešení spočívá v jeho opuštění a redukci počtu obyvatel. Potřebná jsou následující opatření.

1) Redukce počtu obyvatel aspoň o třetinu

Prvním opatřením je významná redukce počtu obyvatel. Zatím ještě máme čas to řešit humáními, bezbolestnými metodami. Jako například větší podporou rodin se dvěma a méně dětmi. A znevýhodněním početnějších rodin. V této souvislosti je zajímavé, jak evropské politické reprezentace postupují velmi chybně ve vztahu ke klesající porodnosti. Měly by tento fakt vítat jako pozitivní trend potřebný k přežití naší civilizace, místo toho hledají protiopatření.

Pokud budeme s redukcí obyvatelstva čekat ještě několik desetiletí, pak již naši civilizaci zachrání jen válka, v jejímž důsledku by značná část populace zahynula. Nebo to dotáhneme až do hladomoru, kdy se populace zredukuje sama tím, že vymře hladem, nemocemi na podvýživu a terorem, který rozpoutají hladoví proti méně hladovým.

Lidé, kteří se zabývají permakulturou a trvalou udržitelností si lámou hlavu výpočty kolik obyvatel je naše země schopna uživit bez umělých hnojiv. Optimistické výpočty docházejí k závěru, že počet obyvatel ČR by bylo potřeba snížit minimálně o třetinu (tedy o tři miliony = tři Prahy).

2) Permakultura

Druhým opatřením je přechod na permakulturní hospodaření. Tedy hospodaření, které je permanentní = trvalé. Dnes se již obsah tohoto pojmu rozšiřuje z původního zemědělství na hospodaření obecně. Permakulturní přístup k životu je takový, že staví jen na obnovitelných zdrojích. A významně preferuje lokální zdroje (aby omezil transporty).

3) Změna životního stylu

Z předchozího odstavce plyne logicky i změna životního stylu. Jedním z dobrých principů permakultury je to, že by se produkty (tedy i potraviny) měly vyrábět tam, kde se konzumují.

a) Atlanťané by se měli přestěhovat zpět z měst do vesnic a každá rodina by si měla alespoň část potravin pěstovat sama. Bez použití chemických hnojiv a chemických prostředků obecně. Koneckonců, chtějí-li žít zdravě, tak jim ani nic jiného nezbývá. Protože potraviny dodávané do obchodů jsou na pohled sice hezké, ale uvnitř velmi nekvalitní. Jsou plné chemie, sklízejí se nedozrálé ap. Jak bude postupovat krize naší civilizace, bude se to jen zhoršovat. Ne každý si může dovolit kupovat drahé eko a bio produkty. Je levnější si je vypěstovat. Je to i zábavnější a příjemné.

b) Je potřeba změnit naše nitra. Starého psa novým kouskům nenaučíš. Ale starý člověk by měl dokázat vychovat své děti ne k obrazu svému, ale k lepšímu než je on sám. Protože je moudrý a když se zamyslí, zjistí co v jeho výchově bylo špatně. Naše děti bychom měli naučit tomu, aby alespoň věděly, že materiální hodnoty je nikdy neuspokojí. Protože „střílí vedle“. Lidé vždy po něčem prahnou. Až toho dosáhnou, na chvíli je to uspokojí a pak zase prahnou po něčem jiném. Je to lidská přirozenost, bohužel. Ale moudří lidé již vědí, že to je nikdy nekončící kolotoč. A pokud je to tak, proč se toho účastnit? Tím spíš, když to, že prahneme po něčem co ještě nemáme v nás vyvolává psychickou nepohodu a ta přináší nemoci.

Nevidíme jak to je sebevražedné. Naučme to aspoň naše děti. Knihy jako Slovo Buddhovo nebo Takzvané zlo by měly být povinnou četbou na základních školách a jejich obsah by se měl dětem vysvětlovat.  Proč právě tyto dvě knihy a kdo je napsal? Protože obě ukazují lidskou přirozenost. První je sestavena z citací samotného Buddhy (Gautama Siddhárty, tj. ten kdo je obecně rozuměn pod označením buddha). Buddhismus ukazuje a vysvětluje proč je člověk materiálními hodnotami trvale neuspokojitelný. Z našich dětí nemusejí být buddhisté, ale tuto filozofii by měly znát, stejně jako křesťanství. A druhou knihu napsal nositel Nobelovy ceny Konrád Lorenz. Pozoroval zvířata. Založil nový vědní obor. Kniha Takzvané zlo je jen o zvířatech a o tom jak se k sobě chovají. Je však poučná pro pochopení toho, proč jsou na sebe lidé často zlí. Umožní člověku rozpoznat v sobě živočišné pudy a tendence a snáze je pak potlačit.

4) Omezení spotřeby neobnovitelných zdrojů

Atlanťané by se také sami měli rozhodnout svévolně trvale omezovat spotřebu neobnovitelných zdrojů ještě dříve než začnou docházet. To nás přinutí hledat cesty, jak se bez nich obejít.

Předpověď

Máme stručnou analýzu situace. Máme stručný nástin řešení. Pojďme se pokusit předpovědět jak to vše dopadne. K lepší předpovědi nám ještě chybí dvě drobné ingredience: předpoklady a zkušenost. Podívejme se tedy na ně.

Přepdoklady

Jaké mají Atlanťané přepdoklady pro vyřešní krize své civilizace? Obávám se že otřesné! V celém euroatlantském prostoru vládnou politické reprezentace, které řeší jen svoje vlastní potřeby. Osud země a jejích obyvatel je zajímá jen tehdy, je-li to předmětem jejich volební kampaně. Po volbách na to zapomenou a dělají něco jiného. Viz. například naše poslední vláda, nejhorší za poslední desetiletí. Ve volbách slibovala, že nebude zvyšovat daně a zadlužení země. Daně vzrostly. Zadlužení země vyskočilo téměř na dvojnásobek (za tři roky!).

Bohužel politická reprezentace je nositelem moci, která má sloužit ke správě země a k řešení podobných potíží, o kterých je tento článek. A tak Atlanťané nemají nástroj k řešení krize! Nejen této.

Zkušenost

Zkušenost nám dává poněkud lepší vyhlídky. Je taková, že stále víc a víc lidí si uvědomuje všechny výše uvedené problémy. Stále více lidí se stěhuje na venkov, kde eko-bio-perma-hospodaří. Tzn. existují lidé, kteří si uvědomují stav i řešení a realizují je.

A nyní již k samotné předpovědi

Je zřejmé, že revoluce přechodu z industriální, neobnovitelné zdroje spotřebovájící, společnosti k permakulturní proběhne živelně a na bedrech jedinců. Politická reprezentace zřejmě neudělá nic pro podporu tohoto přechodu. Ba naopak bude svou nekompetentností a neschopností činit nevědomě kroky proti tomu. Již dnes tomu tak je. V ČR je poměrně hodně lidí, kteří by si chtěli koupit několik hektarů zemědělské půdy. Uprostřed tohoto pozemku si vybudovat dům a zde žít. Myslíte si: „žádný problém“? Chyba lávky. Tohle v ČR nejde a mnoho lidí je tím frustrovaných, protože nemohou žít podle svých představ. Postavit obytný dům uprostřed zemědělské půdy není možné. Zato vyjmout několik hektatrů z půdního fondu a postavit tam obchodní centrum, to jde (money, money).

Mylím si, že můžeme oprávněně předpokládat, že část populace učiní výše popsané potřebné kroky. A zajistí tak svým rodinám několikagenerační přežití. Díky zdravějšímu životnímu stylu a lepšímu přístupu k (zdravým) potravinám budou tito lidé moci mít více dětí a budou zdravější než zbytek populace. Budou se dožívat vyššího věku a budou mít více energie pro práci. Zkrátka a dobře stanou se tou evoluční odchylkou, která nakonec zvítězí a přenese Atlantidu do nové éry.

Zatím nevyřčenou otázkou je, co se bude dít v době, kdy začne docházet zemní plyn. Spolu s ním totiž dojdou umělá hnojiva a tudíž i potraviny pro široké masy populace. Je těžké odhadnout, kdy k tomu dojde. Dnes se udávají zásoby zemního plynu asi na 100let. Zásoby ropy jsou druhá neznáma, ale předpokládá se, že již dočerpáváme zbytky a tak je to záležitost následujících let, možná jednoho, dvou desetiletí. Problém vidím v tom, že poté co dojde ropa, začnou lidé využívat zemní plyn k pohonu spalovacích motorů a tím se doba na kteoru máme zemní plyn podstatně zkrátí. Obávám se, že vše směřuje k Nostradamem předpovězené době „konce“ světa někdy okolo roku 2075.

Buďme optimisté a doufejme, že k hladomoru způsobonému ztrátou zemního plynu dojde až v roce 2075. V tom okamžiku dojde k absolutnímu pádu naší civilizace. Část lidí pomře hlady, část v důsledků nemocí. Největší část zřejmě v důsledku násilných činů. Toto období bude velmi brutální, ale nemusí být dlouhé, protože o hladu člověk dlouho nevydrží. Nakonec přežije to, co využije ony rodinné a rodové statky. V mnoha případech to jistě nebudou potomci těch, kdo je dnes zakládají, ale někdo, kdo je zabije a statek jim sebere. Ale i tento jedinec se bude muset naučit hospodařit. Bude již mít kde čerpat poznatky a zkušenosti.

Takže si myslím, že po velmi nepříjemné éře, která začala v roce 2008 a bude se s menšími či většími odchylkami zhoršovat až do svého vrcholu někdy okolo roku 2070, zůstane to, co dnes zakládají ti uvědomělí.

A co na to Mistr prorok?

Výše již byl zmíněn Mistr prorok Nostradamus. Co na to on? Většina nostradamologů se shoduje na tom, že Nostradamus předpovídá konec světa někdy okolo roku 2075. Tímto rokem (až na jednu vyjímku) nostradamovy předpovědi končí konstatováním, že dochází k zániku světa. Nemá se však jednat o konec světa či lidstva absolutní, ale spíše o konec světa jak ho dnes známe. Změnu budou provázet nepokoje. Jedna z Nostradamových vizí hovoří o tom, že po této revoluci budou města opuštěna, budou zarůstat plevelem, náletovými dřevinami. O události hovoří jako o kosmické revoluci. Což bychom zřejmě dnešní terminologií nazvali globální. Lidstvo však neskončí úplně, protože se ho týká ještě jedna předpověď pro čtvrté tisíciletí.

Na závěr tohoto smutného pojednání si ještě připomeňme jednu Mistrovu myšlenku. Podle něj nejsou žádné předpovědi absolutní. Naopak mají sloužit tomu, aby se člověk nebo lidstvo vyhnulo negativním událostem. A smyslem jeho předpovědí je právě toto. Ukázat lidem, co se stane, když budou věci probíhat takzvaně samospádem. Pokud lidé nic neudělají.

Dvě věci, které v této beznadějné situaci může udělat každý z nás.

1) Hovořit o problému s jinými lidmi. Popularizovat tuto myšlenku a sám přijmout výše popsané řešení. Čím více nás bude, tím méně problémů čeká naše děti a praděti a vlastně i některé z nás okolo roku 2070. Kdo ví, třeba se do té doby podaří docílit toho, že podíl novým způsobem žijících obyvatel bude tak velký, že dokáže eliminovat všechna negativa. Třeba je možné, aby na tento nový životní styl přešlo do roku 2070 napříkad 3/4 obvytalestva. Pak by i éra do roku 2070 nemusel být tak bolestná.

2) Nenechat se otrávit politiky a hledat nová politická řešení. Když se staří neosvědčili, tak se nebát a volit nové. Horší už to stejně nebude, protože ani být nemůže. A když nás zklamou, tak volme zase jiné a zase jiné. Třeba se jednou podaří změnit politiku tak, aby řešila problémy země. V takovém případě by samozřejmě padl jeden z výchozích předpokladů nepokojné vize a vše by probíhalo zcela jinak. Osobně mám zato, že k ozdravení politiky by vedlo co největší prosazení prvků přímé demokracie. Proto já osobně jsem opustil tradiční stranu, kterou jsem volil. Sice část těchto prvků v programu mívá, ale nikdy nic neprosadili. A v příštích volbách budu volit stranu, či hnutí, které slibuje posílení přímé demokracie. Momentálně jsou neparlamentní, ale průzkumy ukazují, že se do parlamentu dostanou. Možná se zklamu, možná se spálím, možná budu litovat. Ale kdybych volil zavedenou politickou stranu, tak budu litovat určitě. Takto je aspoň nějaká šance na změnu. A když ne? No tak budou další volby a pak zase další a pak zase další …

Buďme optimisté ať přitáhneme pozitivní události a nechť Bůh provází naši zemi v těžkých časech, které jsou před námi.

Reálný kapitalismus

Hlouček mužů postává na silnici. Občas všichni upřeně koukají do jámy jak ji bagr prohlubuje. Nebo jak tam někdo něco dělá. Občas si mezi sebou povídají. Občas chodí okolo. Nakukují lidem do předzahrádek. Ptáš se, milý čtenáři, kdo to je? Turisté či kolemjdoucí? Nejsou to turisté. Ani kolemjdoucí. Jsou to dělníci. Mají oranžové vestičky a někteří z nich i přilbičky. Vlastně jen podle toho se pozná, že to jsou dělníci. Nebo že by exkurze? Několikadenní?

Je to úsměvné. Ale jen do doby, než mi dojde, kdo to flákání zaplatí. Vzhledem k tomu, že pracují na obecní zakázce, tak to bohužel budu já. Na štěstí mi v tom vypomůže EU a moje minorita - lidé, kteří produkují reálné hodnoty. Problém je, že tito „dělníci“ pracují zrovna před mým domem a že mám svoje pracoviště před oknem. Takže vždy, když chci dát očím odpočinout a podívám se mimo monitor, vidím těch 6 až 11 flákačů, jak tam postávají s rukama v kapsách a čumí do díry. Vidím přitom jak mi mizí peníze z peněženky a skáčou jim do kapes. Jak mi odchází zdraví z bolestivých zad a zápěstí a putuje k nim. Můj zrak slábne z práce u monitoru, zatímco ten jejich se zostřuje tím, že ho procvičují čuměním do díry. Když mi to všechno dojde, jejich oranžové vestičky jsou jako rudý hadr.

Vzpomínám si přitom na slova mého spolurevolucionáře Honzy, když vysvětloval jak již jako dítě pochopil, že socialismus nemůže fungovat. Jeho dědeček mu ukázal lešení na jednom domu. Lešení bylo v pracovní době liduprázdné, až na tři chlapíky, kteří tam seděli a popíjeli pivo. Řekl svému vnoučkovi: „Vidíš, to je reálný socialismus.“ A malému Honzíkovi tehdy došlo, že toto prostě fungovat nemůže. O pár let později jsme se i z mnoha jiných důvodů potkali v roce 1989 ve stávkovém výboru. Tak myslím na toho Honzova dědečka. Co by asi řekl tomuhle?

Reálný kapitalismus? Tam kde se za komančů flákali tři, se jich dnes fláká deset. Všechno je třikrát dražší a kvalita mizerná. Tak mě napadá jestli to spolu náhodou nesouvisí.

Také vzpomínám na slova jednoho, nedej bože budoucího ministra financí o parazitech. Tak já, OSVČ tady makám jak debil u kompu abych ze svých nekřesťanských daní uživil těch deset chlápků v oranžových vestách, co se mi tu prochází pod okny s rukama v kapsách. A já jsem tady parazit, protože jsem OSVČ. No hezké.

Bohužel to vše evokuje jednu nepříjemnou otázku. Zaslouží si náš národ něco lepšího než byl reálný socialismus? A pokud si to nezaslouží, bude to někdy mít?

Nepodmíněný základní příjem

Nepodmíněný základní příjem – ničím nepodmíněný paušální, měsíční příjem, pro každého občana. Chcete-li: renta vyplácená každému. Bez ohledu na to jestli pracuje, studuje nebo jen „leží za pecí“. V takové výši, aby umožňoval příjemci přežít.

Myšlenka je to na první pohled silně utopická, na druhý méně a na třetí docela rozumná. Zvu Vás tedy ke druhému a třetímu pohledu.

Jak přesně by to fungovalo

Každý dospělý nad 18 let by dostával tento základní plat (uvažujme například 6 000 Kč) bez ohledu na to co dělá nebo nedělá. Nemusel by o něj nikde žádat, měl by na něj automatický nárok. Co se dětí týče, zde propagátoři tohoto systému myslím nejčastěji navrhují pro každé dítě 1/2 toho co dostává dospělý. V našem příkladě tedy 3 000 Kč.

Takže úplná rodina s jedním dítětem by tak měla základní nepodmíněný příjem 15 000 Kč. Rodina se dvěma dětmi 18 000 atd.

S tímto modelem mám trochu problém, protože by si někdo mohl pořídit 10 dětí, žít z jejich dávek a o děti se pořádně nestarat.  Možná by stála za úvahu tato modifikace: Ten dospělý, který by byl rodičem by pobíral o 50% víc. Přičemž těch 50% by byla platba pro všechny jeho děti.

Jaký je pro to důvod

Zavádění strojů, automatizace a robotizace výrob vede k tomu, že je potřeba zaměstnávat stále méně lidí. Ukázkovým příkladem je zemědělství. V roce 1929 pracovalo u nás v zemědělství 35% obyvatel, zatímco dnes to jsou pouhá 3% (zdroj). Podobný osud čeká průmysl. Zůstanou jen služby (které přímo nevytvářejí hodnoty) a sociální dávky.

Lidstvo se prostě dostalo na takovou úroveň vědecko-technického rozvoje, že jsou vytvořeny podmínky k tomu, aby se začalo osvobozovat od práce. Kdy velkou část produkce již nyní obstarávají stroje. Již dnes práce pro lidi ubývá. A protože jsme uvízli v modelu společnosti, který byl vytvořen v době průmyslové revoluce (nárůstu potřeby práce) – máme s tím spoustu problémů.

Jeden z problémů je například vytváření zbytečných pracovních míst. Například přebujelost veřejné správy. Kde naše maličká země zaměstnává armádu jednoho milionu zaměstnanců. K čemu? Průměrná superhrubá mzda zaměstnance ve veřejné správě je 34 225 Kč. Jeden nezaměstnaný přijde stát na 10 000 Kč. Pokud bychom zbytečné zaměstnance z veřejné správy propustili (a oni zůstali nezaměstnaní), pak by na každém z nich stát ušetřil měsíc co měsíc 25 000 Kč. Náklady na jednoho zbytečného úředníka jsou takové, jako na 3,5 nezaměstnaných. Navíc dělá zbytečnou práci, která aby se odůvodnila, tak se vymýšlí nejrůznější předpisy, nařízení, kulatá razítka – což komplikuje život ostatním. Nebylo by pro všechny lepší, kdyby takoví lidé raději zůstali doma a pobírali dávky?

Z úbytku práce bohužel plyne i logický důsledek, že ubývá možností jejího zdanění. Přitom právě daně z práce a odvody zaměstnanců a zaměstnavatelů činí největší příjem státního rozpočtu. Stroje tyto odvody neplatí. Proto je tlak na zvyšování zdanění práce, který je ale kontraproduktivní a vede k hospodářské stagnaci nebo propadu. Vytváří nespravedlivý přístup, který nemůže být napraven. Vznikají tlaky a třecí plochy ve společnosti. Viz. nedávno OSVČ vs zaměstnanci nebo bohužel již dlouhodobě mladí vs důchodci. To vše proto, že máme zastaralý model společnosti v nové realitě.

Bylo by to možné?

Už dnes je situace taková, že jen 35% obyvatel produkuje hodnoty. Další žijí z toho, co tihle vydělají. Takže nějaký prostor pro vyplácení nepodmíněného základního příjmu očividně je.

Už dnes dostává 65% našich obyvatel peníze, jejichž hodnotu vyprodukoval někdo jiný.

Osobně jsem si spočítal (možná chybně), že náš státní rozpočet by již nyní umožňoval vyplácet nepodmíněný základní plat ve výši asi 4 000 Kč každému a to při zachování stávající výše starobních a invalidních důchodů. A bez jakýchkoliv dalších změn v daních, odvodech ap. Své výpočty zveřejním.

Pokud by bylo přikročeno k dalším krokům, jako například ke zrušení daní a jejich náhrady za DPH, ale i jiným, pak by zřejmě bylo možné tuto částku zvýšit asi na dvojnásobek. Uvažujme tedy dále.

Kdo by pak pracoval?

V průzkumech odpovídá 60% lidí, že by i při tomto poplatku dále pracovali. 30%, že by si nejdřív odpočinuli a pak by zase něco dělali, ale možná ne v takové míře jako nyní. Jen 10% uvádí, že by nepracovalo. Na otázku jak si myslí, že by to bylo u ostatních, odpovídá 80% lidí že by nepracovali. Přitom vyšší procento (60 + 30 = 90%) v otázce směřované k nim samotným odpovídá, že by pracovali. V našich srdcích je zaseta velká nedůvěra k ostatním.

Mnoha lidem by základní plat jednoduše nestačil a pracovali by dál.

Nepodmíněný základní plat není myšlen jako náhrada příjmu. Ale jako jistota pro každého a jako náhrada sociálních dávek. V konečné fázi i důchodů (až by dosáhl jejich výše). Takže by umožňoval skromný život i s výdaji na kulturu. Rozhodně se nemá jednat o částku ze které v pohodě vyžije mladá rodina s dětmi v centru Prahy. Ale rodina, která žije na venkově a produkuje si mnoho věcí sama by již z této dávky žít mohla. Proto základní plat není řešení pro život bez zaměstnaní pro každého. Pořád bude spousta lidí, kteří budou chtít hezká auta, velké domy a spoustu jiných věcí. To základní plat samozřejmě neumožní. A tito lidé budou rádi pracovat.

Umožní ale lidem nesetrvávat v zaměstnání, kde se jim nelíbí. Například taková zaměstnání, kde vedení vytváří takový tlak, že se lidé bojí si odskočit na toaletu. V takových situacích by mohl člověk s prací praštit a hledat lepší. Takže by to vedlo i k jisté kultivaci některých asociálních zaměstnaneckých poměrů.

Kdo by dělal podřadné práce?

Žádná práce není podřadná. Každá práce je důležitá pro chod společnosti. Jsou ale práce hůře hodnocené a svou náplní nepříjemné. Zde by logicky muselo dojít ke zvýšení mezd. A to by jistě bylo správné. Dnes jsou tyto práce nuceni vykonávat lidé, kteří nemají jinou možnost. Jsou novodobými otroky. A to bychom snad mohli chtít změnit, když už jsme na počátku třetího tisíciletí.

Podpořte tuto myšlenku

Zde http://basicincome2013.eu/ubi/cs/ je petice Iniciativy Evropských občanů za nepodmíněný základní příjem. Pokud nasbírají dostatek podpisů, bude muset Evropská komise tento návrh pečlivě prozkoumat. Statistiky počtu podpisů jsou zde http://basicincome2013.eu/ubi/counter/.

EDIT: Zajímavý nový článek Šest tisíc korun měsíčně pro každého. Zničí garantovaný příjem od státu motivaci k práci?

 

Až dojde ropa nemusí být tak zle.

Hodně lidí propadá skepsi nad budoucností lidstva. Co se bude dít za pár let, až dojde ropa a zemní plyn? Problém není jen v tom, že nebudou pohonné hmoty. Ale zejména v tom, že 95% průmyslových hnojiv se vyrábí ze zemního plynu a bez těchto hnojiv naše pole úrodu nedají (protože jsou zničená). Lidé, kteří se nad tím zamýšlejí hlouběji, docházejí k závěru, že naše země (ani Země) není bez průmyslových hnojiv schopná uživit stávající populaci. Něteré odhady hovoří například o tom, že pole České republiky by dokázala uživit jen třetinu občanů ČR, pokud by stávající “fosilní“ hnojiva musela být nahrazena za statková (chlévská mrva ap.).

Další rozměr tragédii dodává ropa. Stačí si jen uvědomit jak moc ropu potřebujeme, než se jídlo vypěstuje a dostane na náš stůl. Pole se musí mnohokrát přejet traktorem, vypěstované plodiny se vozy převezou do skladu, pak do zpracovatelského průmyslu, odtud zase do supermarketů. A tam pak ještě zajedeme my autem. Ropa teče proudem, Země krvácí.

Hezký článek s podobnou tematikou je zde http://www.upramene.cz/energie/view.php?cisloclanku=2005121701.

Většina hrůzostrašných vizí vychází ze smrtícího koktejlu, kdy předpokládá, že ropa i zemní plyn dojdou přibližně současně.

Ropa a plyn zdaleka nedojdou současně.

Zásoby ropy jsou již jen na pár let. To je pravda. Ale zásoby zemního plynu jsou přinejmenším na 130  let. Z toho plyne, že lidstvo nebude současně čelit oběma krizovým situacím. Nejprve dojde ropa. Což bude velký problém. Ale ještě na dlouho nám zůstane zemní plyn, ze kterého vyrábíme průmyslová hnojiva. V době, kdy se bude lidstvo potýkat s přechodem z ropou poháněných strojů na jejich alternativy, nebude muset řešit problém nedostatku průmyslových hnojiv.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Ropn%C3%BD_vrchol

Jak velký problém bude, když ropa dojde.

Velký. To je jasné. Na druhou stranu již se objevují alternativní zdroje energie. Ty budou moci ropu z velké části nahradit. Již například existuje traktor poháněný palivovými články. Palivový článek je zařízení, do kterého lze uložit energii a poté ji z něj čerpat. Zdrojem energie přitom může být ledacos, např. fotovoltaika, vítr, jaderná energie atd. Objevují se také zcela nové technologie výroby energie.

Přechod na pohonné systémy bez ropy bude do jisté míry obtížný.

Stěžejní otázkou je, zda bude ropa docházet postupně nebo dojde „z ničeho nic“. Odpověď na tuto otázku není tak jasná, jak by se mohlo zdát. Situaci komplikují největší producenti ropy, kteří již několik desítek let uvádějí stále stejné množství ropných zásob. Každý rok předávají agenturám stejná čísla, kolik milionů či miliard barelů mají ještě v podzemí. Jejich motivace není příliš jasná. Teoreticky by se mohlo stát, že by ze dne na den sdělili: „Ropa už není“. Tento scénář by samozřejmě byl pro západní civilizaci extrémně nepříznivý. Musela by se spolehnout jen na své zásoby ropy a urychleně přejít na alternativní pohony.

Pokud bude ropa docházet pozvolna, tak jak tomu zatím vše nasvědčuje. Pak si myslím, že díky postupnému zdražování ropy bude docházet k postupnému přechodu na alternativní zdroje. A že přechod bude víceméně poklidný. Nicméně množství energie, které nyní získáváme z ropy jak tak obrovské, že při její náhradě jinými zdroji by život podle stávajících zvyklostí byl velmi drahý. Proto bude zřejmě muset dojít k velkým změnám v chování lidí. Například budeme muset omezit zaoceánské transporty potravin. A zřejmě i vnitrokontinentální a vnitrostátní transfery. Přechod k lokální produkci tak bude nejen rozumný, ale zřejmě i nutný. To vše přinejmenším do doby, než zvládneme termojadetnou fúzi. Pak bude po problémech s energií na dobro.

A když dojde plyn?

Kdyby ze dne na den došel plyn, byl by to megaproblém. Protože z plynu se vyrábějí průmyslová hnojiva, která jsou nutná k zemědělské produkci. Proto by naším největším problémem bylo zajištění potravin. Myslím, že stávající svět by si s tím neporadil.

Naštěstí doba kdy dojde zemní plyn je ještě hodně vzdálená a lidstvo dávno před tím bude čelit nedostatku ropy. Proto naší potomci jistě situaci nepodcení a zavčas přijmou nutná opatření: snížení populace, přechod na statková hnojiva.

Co přesně znamená waiting, connect, processing a total time v Apache bench

Apache bench je zajímavý nástroj. Bohužel v jeho dokumentaci http://httpd.apache.org/docs/2.2/programs/ab.html není přesně specifikováno, co znamenají jednotlivé časy ve výstupu. Mě zajímal především waiting. Man dává úplně stejnou nápovědu jako předchozí odkaz. Googloval jsem a zdá se, že názory se různí. Poté co jsem odfiltroval zjevně nesmyslná vysvětlení jsem se nakonec příklonil k tomu, které je popsáno zde http://pl.wikipedia.org/wiki/ApacheBench.  Abych to nemusel příště luštit z polštiny, tak to dávám sem, jak jsem si to přeložil a třeba to pomůže i někomu jinému :-)

Connect – čas na navázání spojení (v případě požadavku keep-alive) může být nulový

Processing – čas od navázání spojení se serverem po jeho úplné ukončení

Total – Connect + Processing

Waiting – čas od zakončení vysílání požadavku serveru (tzn. od zakončení vysílání HTTP laviček požadavku) do přijetí prvních bajtů odpovědi (tzn. začátek odebírání dokumentu). Je to čas, ve kterém server generuje odpověď (generuje stránku, například pomocí PHP ap).

Zde ještě ukázka výstupu z nástroje Apache bench

 

ab -n 100 -c 10 http://www.seznam.cz/
This is ApacheBench, Version 2.3 <$Revision: 655654 $>
Copyright 1996 Adam Twiss, Zeus Technology Ltd, http://www.zeustech.net/
Licensed to The Apache Software Foundation, http://www.apache.org/

Benchmarking www.seznam.cz (be patient).....done
Server Software:        nginx/1.2.3
Server Hostname:        www.seznam.cz
Server Port:            80

Document Path:          /
Document Length:        54061 bytes

Concurrency Level:      10
Time taken for tests:   0.596 seconds
Complete requests:      100
Failed requests:        86
   (Connect: 0, Receive: 0, Length: 86, Exceptions: 0)
Write errors:           0
Total transferred:      5459058 bytes
HTML transferred:       5405358 bytes
Requests per second:    167.81 [#/sec] (mean)
Time per request:       59.590 [ms] (mean)
Time per request:       5.959 [ms] (mean, across all concurrent requests)
Transfer rate:          8946.26 [Kbytes/sec] received

Connection Times (ms)
              min  mean[+/-sd] median   max
Connect:        3    3   0.2      3       4
Processing:    38   49  30.8     44     263
Waiting:       22   28   4.4     27      48
Total:         41   52  30.9     47     266

Percentage of the requests served within a certain time (ms)
  50%     47
  66%     49
  75%     50
  80%     52
  90%     55
  95%     60
  98%    265
  99%    266
 100%    266 (longest request)

A na závěr ještě jeden zajímavý odkaz http://www.petefreitag.com/item/689.cfm.

Nahrazení všech daní DPHčkem

Nahrazení všech daní DPHčkem je velmi zajímavý koncept. Mám zato, že jeho výhody výrazně převažují.

Princip

Jde o náhradu všech daní za DPH. Tzn. žádná daň z příjmu, žádné odvody na sociální zabezpečení ani do zdravotní pojišťovny, žádná daň z nemovitosti, silniční daň, z převodu nemovitostí, prostě nic. Všechny tyto daně by se převedly do zvýšení DPH.

Přitom by nedošlo ke zvýšení ceny výrobků pro koncové spotřebitele. Všechny daně, které se dnes platí, se tak jak tak nakonec vždy promítnou do ceny výrobku nebo služby pro koncového zákazníka. Jen to není na první pohled vidět. Když si koupíte litr mléka, tak v jeho ceně je kromě DPH i: daň z nemovitostí kterou zaplatili jeho producenti, silniční a spotřební daň (z pohonných hmot), kterou zaplatil dopravce a v neposlední řadě daně z příjmů všech zaměstnanců a firem, které se podílely na jeho výrobě, transferu, marketingu a prodeji. Také jsou v ceně odvody na sociální a zdravotní pojištění všech zaměstnanců, kteří v rámci tohoto procesu přišli s vaším mlékem do styku.

Bylo by proto teoreticky možné tyto daně přesunout do DPH a na konečnou cenu by to nemělo žádný vliv. Jediné co by se stalo by bylo to, že na účtence by byla cena bez DPH nižší než je nyní. A vyšší DPH (asi 50%). Cena s DPH by ale zůstala stejná.

Výhody

1) Obrovské zjednodušení výběru daní pro stát. Proto by bylo možné snížit státní aparát a docílit tak značných úspor.

2) Pro podnikatele, kteří jsou dnes plátci DPH by došlo k výraznému snížení administrativy spojené s daněmi. Zůstalo by jim jen to, co souvisí s vedením DPH. Žádné vedení účetnictví kvůli dani z příjmů, žádné mzdové účetnictví, žádné odvody státu ze zaměstnanců ap.

3) Zánik hrubé i superhrubé mzdy. Zaměstnanci by dostávali čistou mzdu a jiný daňový výdaj na práci by nebyl.

4) Z toho plyne zánik schwarzsystému.

5) Odpadlo by napětí mezi OSVČ a zaměstnanci. Protože ani jedni, ani druzí by neplatili žádné daně z práce.

6) DPH neuteče za hranice. Dnes může bohatá firma přesunout sídlo do daňového ráje a zde pak daně z příjmů neplatí. U DPH toto nejde, to se vždy platí tam, kde se prodá produkt.

7) Zvýhodnění domácí produkce proti dovozu. Při importu i exportu se zboží prodává za cenu bez DPH. DPH je pak vypočteno a v celé části uplatněno na území, kde se produkt prodá. Domácí produkce by si zachovala koncovou cenu vč. DPH na dnešní úrovni. U importovaného zboží by ale došlo k navýšení ceny, protože oproti dnešnímu 21% DPH by se přičítalo 50%. Tím by se zboží z dovozu zdražilo a domácí produkce by tak byla zvýhodněna. Zároveň by do státní kasy plynulo z importovaného zboží 50% z prodejní ceny.

8) Zvýhodnění našeho zboží na zahraničních trzích. Dle stejného principu jako v bodě 7. Kvůli přesunu ostatních daní do DPH by došlo ke snížení ceny bez DPH o všechny daně, které se dnes v této ceně promítají. Což jsou všechny daně, kromě DPH. Cena produktů bez DPH by se snížila, ale nebylo by to na ničí úkor. Snížení by bylo asi o 30% až 40%. A o tuto částku by bylo naše zboží levnější na zahraničních trzích. Protože exportujeme za ceny bez DPH.

9) Přísun zahraničních výrobců k nám, kvůli snížení ceny práce. I pro ně by platilo, že zboží, které vyrobí u nás by bylo na ostatních trzích levnější, stejně jako u naší domácí produkce v bodě 8.

10) Řeší to problém úbytku práce. V důsledku zavádění strojů a robotizace dochází k tomu, že ke stejné produkci potřebujeme méně lidí. Stroj daně neplatí – to je velký problém. Daně platí zaměstnanci, kterých ale ubývá. Proto je nutné jim zvyšovat daně. Mimo to, že tím vzniká sociální nespravedlnost, tak dříve nebo později dojde k tomu, že stávající systém bude neudržitelný. Protože bude tak málo pracovních míst, že jejich zdanění nepřinese dost peněz do státní kasy.

11) Sociální spravedlnost. Tím, že nikdo neplatí daně z příjmů ap. nedochází k jejich přerozdělování. Všichni mají zdaněnou jen spotřebu, kterou mohou ovlivnit.

12) Možnost přechodu na vyšší level. Tato změna by umožnila přechod k jinému modelu společnosti, který by například uznával právo každého na ničím nepodmíněný základní příjem. K větší míře osvobození člověka od práce. K menší závislosti lidí na penězích a jejich větší volnosti ve výběru zaměstnání.

Nevýhody

1) Pro podnikatele nutnost zavedení registračních pokladen. Poctivému to vadit nemusí. Problémem jsou nutné náklady na jejich zavedení. Jsou ale kompenzovány úsporami jinde: vedení mzdového účetnictví, daně, odvody ap.

2) Pro podnikatele, kteří nejsou dnes plátci DPH nutnost přechodu na placení DPH. Oproti jiným propagátorům této změny, já mám ten názor, že plátcovcí DPH je pro malého podnikatele poměrně velká zátěž. Nejen v tom jak účtuje, ale i ve zvýšených nákladech na účetnictví (nutnost přechodu na podvojné). Nicméně, pokud by nemuseli platit daně z příjmů a odvody na soc. a zdrav. pojištění, tak by to myslím nakonec bylo pro ně výhodné.

3) Žádný finanční přínos z produkce zahraničních firem na našem území, která by byla určena na export. Přínosem by ale byla pracovní místa a nižší nezaměstnanost. A mzda vyplacená zaměstnancům. Pokud by se změna neaplikovala takto ad absurdum, ale jen částečně. Tzn. ponechala by se například daň z příjmu právnických osob. Ale snížila by se na velmi nízkou úroveň, např. 10%. Pak by se tato nevýhoda snížila a náš stát by naopak vydělával na tom, že díky nízkým daním by zde sídlilo mnoho zahraničních firem, které by zde danily svůj zisk.

Buddhismus a Ježíš Kristus

Tento článek se nejmenuje Buddhismus a křesťanství. Protože rozlišuji mezi tím co Ježíš hlásal, jak žil, co dělal na jedné straně a mezi tím co se obvykle vydává za křesťanství na straně druhé. Podle mě to spolu zase až tak moc nesouvisí – bohužel. Když pro nic, tak protože křesťanství neuznává některé spisy svědčící o Ježíšově učení, které nesou souhrnný název: apokryfní texty. Křesťanství také zahrnuje mnoho z toho, co Ježíš nikdy neřekl. Tento článek srovnává Ježíšovo učení s buddhismem, nikoliv křesťanství s buddhismem.

Mí prarodiče z matčiny strany byli silně věřícími katolíky. Proto se mi jistých základů křesťanství dostávalo od malička. Jako děti jsme se na prázdninách museli (rádi) modlit Andělíčku můj strážníčku. Občas jsme s babičkou chodili do kostela. Už jako dítěti mi vrtaly hlavou následující otázky:

1) Když byl Bůh, tak proč se nechal ukřižovat? Proč se nezachránil? A pokud měl v plánu se obětovat, tak proč na kříži pronesl: „Otče, proč jsi mě opustil?“

2) Když ho milujeme, proč ho oslavujeme v podobě kdy trpí? A proč vlastně v kostele leží na lavici ten mrtvej chlápek. Jako dítě jsem z něj dokonce měl strach. Byla to nějaká porcelánová figurína umučeného Ježíše v životní velikosti.

3) Co mají znamenat ti tři mudrcové? Nijak nezapadají do celkového příběhu. Prostě se objeví, dají dary a víc o nich není ani slechu. Co to je za blbost? Kde je nějaká pointa? A co ta hvězda? Proč by jim ukazovala cestu jen na to, aby mu dali tři neužitečné krámy?

Nikdo mi křesťanstnví nijak nevnucoval. Sám od sebe jsem začal asi v desíti letech číst Bibli, současně s tím i knihy o józe. A ve 12-ti letech jsem si, pod vlivem jednoho verše z Bible, při jedné meditaci představil jak tluču na vrata nebeských bran, aby se mi otevřely. Rozlétly se dokořán! Nyní, s odstupem několika desetiletí vím, že v ten den se změnil můj život.

Věnoval jsem se čtení Bible a poznávání křesťanství dál. Ale současně s tím jsem neméně úsilí věnoval i józe a později i duchovnu celkově a buddhismu.

Odtud pramení mé poněkud neobvyklé názory a přesvědčení. Které se mohou na první pohled zdát směsicí křesťanství a buddhismu. Osobně mám ale za to, že jsou jen buddhismem.

Začal jsem příběhem o sobě a tak budu pokračovat dále ve stejném duchu, ale budu již hovořit o Ježíši a o buddhismu.

Ježíš

Můj vztah k Ježíšovi se před mnoha lety ustálil v bodě, kdy je mi bližší než moje vlastní krční tepna. Mám ho rád. Vnímám ho jako svého bratra. Jako syna božího. Stejně jako všechny lidi chápu jako dcery a syny boží. Nicméně jakožto buddhista vím, že on stejně jako já, je zajatcem sansáry (koloběh umírání a znovuzrozování). A že stejně jako já, i on je vystaven utrpení.

Co se jeho podstaty týče. Mám za to, že byl inkarnací vysoce postaveného tibetského mnicha a zároveň avatarem.

Ježíš avatar

Avatar je ve východní tradici bytost do níž sestoupilo bezforemné božstvo. Může se to stát před narozením té bytosti, podobně jako to nejspíš bylo u Ježíše. Ve zcela výjmečných případech se to může stát i během života toho jedince. Nedochází přitom k potlačení jeho individuality a to ani v jednom případě. Je to tak, že buddhisti mají za to, že neexistuje Já. Lidé, kteří to prohlédnou a zbaví se ho. Jsou pak jakoby bez Já a proto není problém, aby do jejich těla vstoupila další entita, která je také bez já. Nedochází přitom ke kolizi nebo útlaku jedné strany.

Tuto tezi dokládá Bible, kde se praví, že do Panny Marie sestoupil Duch Svatý. A ona porodila dítě, ve kterém ten Duch Svatý byl.

Ježíš inkarnace tibetského mnicha

Když zemře vysoce postavený tibetský mnich, tak další mniši se vydají hledat jeho novou inkarnaci. Za pomocí astrologie stanoví místo nového zrození (hvězda nám ukázala cestu). Pak se vydají na místo (mudrcové) a vezmou sebou nějaké předměty (dary) z pozůstalosti zemřelého mnicha. Tyto předměty spolu s dalšími nabídnou nalezenému dítěti. Je-li to skutečně inkarnace hledaného mnicha, potom si dítě vybírá předměty z jeho pozůstalosti. Někdy se na místo vydá i jeho přítel, potom k němu dítě projevuje náklonnost. V tomto světle konečně dává příběh o mudrcích a jejich darech nějaký smysl!

Ježíšovo učení

Cílem buddhisty je přerušit nekonečné kolo sansáry (znovuvtělování). Vedou k tomu tři cesty: hinájána, tantrajána a mahájána.

Všechny tři cesty, ač vedou jinudy, jsou založeny na stejném principu. Všechny vedou k vyrovnání energetického pole člověka, chcete-li čaker. To pak umožní dosáhnout poznání a probuzení. Hinájána (malý vůz) je cesta za pomocí cvičení (pravděpodobně jen cvičení kundalini). Tantrajána je cesta pomocí slov, cesta tanter (je to víceméně tajné tibetské učení). A mahájána (velký vůz) je cesta milosrdné lásky. Cesta, kdy člověk miluje vše živé, všem pomáhá, je ochoten se obětovat. Nepřipomíná vám to něco? Pro mě Ježíš hlásal mahájánový buddhismus – nevidím rozdíl mezi mahájánou a tím co hlásal Ježíš.

Kde je Ježíš teď a kam přijdou křesťané?

Buddhismus rozeznává několik tzv. sfér, světů, či lók. Prvních šest je hmotných a jsou to od nejnižší úrovně tyto:

  1. peklo
  2. svět hladových duchů
  3. svět zvířat
  4. svět lidí
  5. svět polobohů
  6. svět bohů

Pak následuje asi 30 dalších světů, které jsou nehmotné. Má se zato, že průměrná délka života se postupně prodlužuje. Takže například ve světě bohů je okolo 8 tisíc let. A v té nejvyšší sféře se jedná o takovou délku, které nám nedává smysl.

Když bytost zemře v jednom světě, může se teoreticky inkarnovat do libovolného jiného. Prakticky se takřka vždy inkarnuje tam, kam ji vede karma. Teoreticky to tak ale být nemusí. Existuje učení, které se zaměřuje právě na toto mezidobí mezi jednotlivými vtěleními a provází zemřelého tak, aby vstoupil do toho nejvýhodnějšího světa.

Když si buddhista může vybrat, pak volí ze tří možností dle priorit: žádný svět (= nirvána), svět bohů, svět lidí. Protože jen ve světě bohů a ve světě lidí existuje Dharma (buddhovo učení). A tak je v nich možno pokračovat v cestě k nirváně.

Myslím si, že Ježíš je nyní ve světě bohů. A že každý, kdo do důsledků praktikuje jeho učení se tam inkarnuje také. Je to v souladu s jeho tvrzením, že své následovatele uvítá v království nebeském.

Důvod proč si myslím, že je právě tam, spočívá jednak v jeho učení. Ale usuzuji i z toho, že i dnes pomáhá lidem, když ho požádají o pomoc. To by z nižších světů činit nemohl. A z vyšších nevím jestli lze takto přímo působit na náš svět.

Takže křesťanské pojetí Ježíše není z hlediska buddhismu špatné nebo nesprávné. Mohou být v souladu, pokud buddhista uzná Ježíše za avatara, který se inkarnoval do světa bohů. Buddhistický pohled je však o něco širší a přidává k tomu další souvislosti. Jsou to tyto

  • Kdokoliv kdo je ve světě bohů jednou zemře a proto je vystaven utrpení ze smrti, ačkoliv jiná utrpení ve světě bohů nejsou.
  • Ježíš ve vztahu k člověku je jako Bůh, ale není věčný. Jednou ze světa bohů odejde, asi za 6 tisíc let. Možná se tam poté opět vrátí, možná se vrátí na zem nebo dosáhne nirvány.

A kam přijde buddhista?

Jak je všeobecně známo, buddhisté se snaží dosáhnout nirvány. Tedy toho, aby neměli karmu, která je táhne do některého ze světů. A aby mohli zůstat mimo tyto světy. Pokud člověk dosáhne buddhovství, stane se buddhou. Potom může, o své vůli buďto zůstat v nirváně nebo vstoupit do libovolného světa.

Nevím jak moc je to rozšířené, ale přinejmenším někteří buddhisté mají za cíl po dosažení buddhovství nevstupovat do nirvány. Místo toho chtějí vstoupit zpět do našeho světa a pomoci dalším lidem dosáhnout probuzení. Do nirvány chtějí vstoupit teprve tehdy, až se jim podaří pomoci všem lidem, aby dosáhli buddhovství. Vidím to tak na nekonečno let :-) Ale vo to možná taky gou :-), protože bez sansáry není nirvány.

Může v ČR mít každá rodina hektar půdy?

Série knih s názvem Zvonící cedry Ruska propaguje myšlenku, že by každá rodina měla mít svou vlastní půdu o rozloze alespoň jednoho hektaru. Na této půdě rodina žije a pěstuje si zde potraviny a případně částečně i otop. Tomuto útvaru se pak říká rodový statek. Skupina rodových statků se nazývá rodovou osadou. Tyto rodové osady údajně v Rusku vznikají v nemalém množství. U nás mají mnoho sympatizantů najdete je pokud budete googlovat „rodový statek“, případně „Anastazie“ – což je ústřední postava uvedené serie knih.

Rozloha jednoho hektaru je dána tím, že je považována za nejmenší možnou rozlohu pro to, aby si na ní běžně velká rodina vypěstovala vše co potřebuje. U nás někdy v diskuzích vyvstává otázka, jestli by bylo možné, aby v naší maličké zemi mohla každá rodina mít svůj hektar, pokud by ho všichni chtěli. Zda je u nás tolik zemědělské půdy.

Pojďme se tedy podívat na statistiku.

Podle statistické ročenky pro rok 2012 u nás bylo v roce 2011 celkem 4 180 620 domácností.

Podle téhož zdroje zde v roce 2011 bylo celkem 4 229 000 hektarů zemědělské půdy. Z toho orná půda 3 000 000, chmelnice 10 000, vinice 19 000, zahrady 163 000, ovocné sady 46 000, trvalé travní porosty 989 000.

Závěr: Ano, matematicky je možné, aby každá rodina měla 1ha půdy a ještě nám 48 tisíc hektarů zbude. Naše maličká země je maličká tak akorát.

Navíc je ještě v nezemědělské půdě 2 660 000 ha lesních a 163 000 ha vodních ploch. Lesní plochy by bylo možné také částečně využít, protože každý rodový statek má obsahovat kousíček lesa.

Trocha světla do zasněžených Velikonoc

Člověk má často tendenci propadat pesimismu nad vývojem společnosti. Pesimismus je negativní rozpoložení mysli, které slouží temným silám a posiluje je. Proto se zkusme na ten náš svět vezdejší podívat trochu optimisticky a vlijme si pár hřejivých, světlých paprsků do dnešních mrazivých dnů.

Dnešní svět má řadu nedostatků. Vypadá to, jakoby vše bylo čím dál horší. Ale je to tak ve skutečnosti? Podívejme se na svět v dlouhodobějším měřítku.

Po roce 1992 se u nás začínají prosazovat práva zvířat. Není tak dávno doba, kdy týrání zvířat nebylo trestným činem a bylo jen věcí majitele zvířete jak se k němu chová.

1988 … Koho by v Československu napadlo, že do dvou let se dočkáme zrušení vedoucí úlohy KSČ, svobodných voleb, disidenta Havla na hradě? Svobodné volby a demokracii považujeme dnes za samozřejmost. Ale ještě nedávno to tak nebylo.

1971 ve Švýcarsku bylo uzákoněno volební právo žen. Předtím tam ženy volit nemohly. Stejně jako v mnoha jiných zemích muselo být toto právo prosazeno. Postavení žen ve společnosti se v dlouhodobém měřítku zlepšuje. Pro srovnání v Portugalsku bylo volební právo žen uzákoněno v roce 1976, v Lichtenštejnsku v roce 1984! Opravdu se nejedná o překlepy. V Československu 1920, v Rusku 1917, Nový Zéland 1893, Katar 1999.

Konec roku 1968 … Koho by v Československu napadlo, že to je opravdu jen zlý sen, ze kterého se jednou probudíme. Trvalo to hrozně dlouho. Ale nezapomínejme na to, že ještě před 23 lety byla na našem území rozmístěna sovětská okupační vojska. Naše země byla pod vojenským vlivem jiné země, byla daleko méně suveréní než dnes.

Ještě v roce 1955 byla v USA zatčena černá žena za to, že neuvolnila v autobuse místo bílému muži. Dnes je v USA černý prezident ve svém druhém volebním období.

Před tím vším se lidstvu podařilo zbavit se jednoho šílence s knírkem. Jednalo se ale o daleko širší změnu. Hitlerismus vyrůstal ze stejných základů jako tzv. eugenické hnutí, které bylo v té době velmi populární i v USA. Společně s hrůzami druhé světové války tak skončil nejen hitlerismus, ale i eugenika. A otevřely se dveře konci rasismu a rasové segregace v USA, JARu a jistě i jinde.

1907 v tomto roce bylo u nás zavedeno rovné všeobecné volební právo pro muže. Do té doby sice mohli volit všichni muži starší 24 let, ale jejich hlasy si nebyly rovny. Váha hlasu byla větší u bohatších. Ženy (až na vyjímky) v této době ale ještě volit nemohly, ty si musely počkat do roku 1920.

1865 zrušeno otroctví v USA.

A to jsme jen nahlédli 150 let zpět. Svět se nezhoršuje, ale zlepšuje. Pravda je, že občas zaškobrtne, občas si nabije ústa, ale v celkovém měřítku se stále více a více prosazují práva bytostí. Lidská práva a nyní i práva zvířat. Takže je stále světlejší a světlejší.