Skip to content

Strýček Google pěkně sparchantěl

Když jsem v polovině minulého roku musel na weby které spravuji doplnit Cookie lištu kvůli Google. Hodně se mi to nelíbilo, také jsem tu špačkoval. Ale myslel jsem, že to je ojedinělý úlet. Bohužel to vypadá, že není.

Včera se na mě obrátil klient, že mu přestal fungovat plugin do Chrome, kvůli novým pravidlům. Pokoušel jsem se mu pomoci.

Měl jsem zato, že když zkusím plugin nahrát do vývojářského rozhraní Google Web Store, tak že se mi to automaticky zkontroluje a vypíše se mi nějaká zpráva o tom co je tam špatně. Tož jsem se jal to vyzkóšet.

Po přihlášení mi to napsalo, že musím zaplatit 5USD, pokud chci publikovat. Žádný problém, rozhodl jsem se zaplatit. Ale co to? Po kliknutí na odzkaz „zaplatit“, si Google asi minutu něco chroustal sám pro sebe. Pak vyskočilo okýnko s informacemi o mé platební kartě :-o a že jestli chci zaplatit z ní. Tak jsem kliknul že ano. A platba proběhla! Nemusel jsem zadávat ani číslo karty, ani expiraci, dokonce ani kontrolní čísla ze zadní strany! BFU si řekne „Paráda, aspoň to nemusím zadávat.“ Ale mě toto silně znepokojuje. Zaprvé jsem v této službě od Google byl poprvé v životě a nikdy jsem do ní číslo karty nezadával. Zadruhé si nejsem vědom toho, že bych kdy dal Google svolení, aby si kdekoliv ukládal takto citlivé údaje. Zatřetí si to silně nepřeji! Protože nevěřím tomu, že kdokoliv dokáže takto citlivé údaje zabezpečit proti odcizení.

(Continued)

Proč Češsko a Českové?

Občas mi někdo píše, ať si opravím překlep ve slově Češsko v podtitulku. A nebo že mám někde v článku Česk místo Čech.

Milí zlatí, nejedná se o překlepy. Jen prostě nemám rád patvar Česko, který mi zní hloupě. Zřejmě pro svou dvojnásobnou nesystematičnost. Pokud vás zajímá proč, rád vám to zde vysvětlím.

(Continued)

TemplateReference could not be converted to int

Symfony2 problem

Problem:

Notice: Object of class Symfony\Bundle\FrameworkBundle\Templating\TemplateReference could not be converted to int

Solution: Delete app/cache manualy

Quo vadis Europa?

V úterý 22.9.2015 došlo v radě ministrů EU k přehlasování ČR a jejích tří spojenců ohledně uprchlických kvót. Na hlasování a porážce vlastního názoru oproti většině není nic špatného. Prohrát v demokratickém hlasování je stejná výsada jako v něm vyhrát. Prohra totiž slibuje možnost v budoucnu demokraticky vyhrát, budu-li mít pravdu. Okolnosti za kterých došlo k tomuto rozhodnutí jsou ale příliš podivné na to, aby nás ponechaly v klidu. A nezbývá než si klást otázku: „Kam krášíč Evropo?“.

Absence diskuze

Prvním znepokojujícím faktem je úroveň diskuze. Z řad našich zástupců jsme v našich mediích zaznamenávali racionální argumenty a otázky, na které nedostávali odpověď. Za nejracionálnější dotaz považuji: „Jak chce Evropská komise někoho přimět jít někam kam nechce? To budeme porušovat jeho základní lidská práva? Máme je přivázat ke stromům nebo zavřít do lágrů, aby neutekli? Nebo se snad německým politikům zastesklo po jejich praxi v budování koncentračních táborů?“

Naproti tomu z druhé strany jsme slýchali neustálé výhružky, že přijdeme o dotace pokud nebudeme solidární.

Já měl pocit, že my solidární být chceme, jen se nechceme snažit uprchlíky nutit, aby byli u nás, když chtějí jinam.

A teď co tenhle rozpor může znamenat?

1) Silné země samy neznají odpovědi na tyto otázky. A jen potřebují něco udělat, aby zapůsobily na své voliče. Racionální diskuze zde nehraje roli.

Zapůsobily čím? Že jsou silné a přehlasují malé země? Pod heslem: „Ti mrzáčci z východu se nám nebudou plést pod nohy, když my rozhodujeme“?

2) Může to ale znamenat i něco jiného. Například to, že velké země mezi sebou problematiku důsledně prodiskutovaly. Mají jasno v tom jak tuto záležitost řešit do detailů. A jen se jim nechtělo otravovat se s politiky malých zemí a vysvětlovat jim to.

3) Ještě jedno vysvětlení mě napadá. Zástupci mocných zemí nejen, že znají odpověď na otázku jak udržet uprychlíky v ČR či Rumusnku. Ale tuto odpověď poskytly i naší reprezentaci. Ta ji ale nepochopila protože je naprosto neschopná. Nebo nechtěla pochopit, protože ve skutečnosti je to banda xenofobních tupců, kteří stůj co stůj chtějí zabránit tomu, abychom museli (rádi) přijmout uprchlíky.

Tak nevím která z těchto variant je horší či lepší. A která z nich je víc pravdivá. V duchu tradic EU bych řekl, že ta první. V duchu tradic ČR ta poslední. A v duchu tradic geopolitiky druhá. Pak si Moravane vyber.

Co vím ale jistě je to, že všechny možnosti jsou tragicky špatné. Protože co se zde z českého pohledu stalo je to, že na racionální argumenty a otázky přišla odpověď formou silového řešení přehlasováním kvalifikovanou většinou. To do budoucna zasévá ohromnou nedůvěru vůči EU.

Bude to teď v Evropě tak, že když se ocitne v krizi, tak zvítězí hloupé řešení jen proto, že napadne toho nejmocnějšího? Že nebude připuštěna žádná diskuze a hledání skutečného řešení skutečného problému?

Polsko si s Vyšegradem vytřelo …

Obávám se, že s polskou zradou skončil i Vyšegrad, který pro nás, malé Česky a Slováky znamenal aspoň jakous takous šanci na prosazování našich zájmů.

Toto rozhodnutí Polska považuji za velmi nešťastné. Pokud by Poláci nezradili a hlasovali tak jak slíbili ve Vyšegrádu, tak by se na výsledku hlasování vůbec nic nezměnilo. I tak bychom byli přehlasováni. Ale prohráli bychom s důstojností, se ctí, sebedůvěrou a vírou v pevnost středoevropského spojenectví. To vše Polsko svým rozhodnutím „za pět dvanáct“ u nás pošlapalo.

Pochopili jsme, že Polsko je dostatečně velké aby své zájmy prosazovalo samo. A že když zbytek Vyšegrádu nepotřebuje, tak ho klidně podrazí.

Mám zato, že i z polské pozice to v dlouhodobém horizontu byla chyba. Jednou nás může potřebovat v situaci, která pro nás nebude zcela komfortní. Doufám, že pak se na ně naše politická reprezentace také vykašle.

Navíc mě poněkud znepokojuje, že Polsko má jiné zájmy než ČR. Dvě sousedící slovanské země, s mnoha průsečíky ve společné historii … Připomínám, že na obou stranách dokonce existovali politici, kteří po druhé světové válce uvažovali o sloučení Československa s Polskem.

Kam tedy kráčí naše mladá dáma?

Mladá dáma zřejmě vykročila na cestu ignorace menšinového názoru, rozhodování bez racionální diskuze, jen na základě silových poměrů. V čem je tato mladá dáma lepší než ta stará, předválečná? Snad jen v tom, že neřinčí zbraně, ale mikrofony a peníze.

Ve své pravé podstatě nás to opět staví do pozice malého národa, který si nikdy neprosadí svou a vždy jsou mu vnucena řešení mocnějších. Jak bolestné vystřízlivění.

Co s tím?

Smířit se se svou malostí a bezvýznamností. Jakkoliv to může být bolestné, je třeba se nejprve srovnat s realitou. A až potom hledat co nejlepší východisko a možnosti. Rozhodně nemá smysl nadále se spoléhat na velkého spojence. Ten nás zatím zradil vždy, když o něco šlo. Ať už to byla Francie s Anglií, později Sovětský svaz a teď Polsko.

Logická úvaha tedy nabízí dvě řešení. Spolehnout se sami na sebe nebo hledat jiný druh spojenectví.

Hledat jiná spojenectví

Možná by stálo zato utvořit spojenectví malých zemí. Ač se to na první pohled nezdá, ČR není v kontextu Evropy zase tak malou zemí. Jak podle počtu obyvatel, tak podle rozlohy se pohybuje uprostřed tabulky. Podle počtu obyvatel je ČR jedenáctá (Československo by bylo 9.), podle rozlohy pátnáctá (Československo by bylo 10.) Celá unie má 28 zemí.

Spojenectví malých zemí by tak nebylo aliancí úplných drobečků, ale de facto středně velkých a malých zemí. Země jen o málo větší než ČR a menší přece musejí občas také narážet na to, že bývají převálcovány velkými. Snad bychom spolu dokázali „držet basu“ lépe.

Možná by také stálo za úvahu utvářet spojenectví ne na základě geografické blízkosti a zájmů, ale spíše na základě respektu k demokratickým principům. Věřím, že loajalita k těmto principům bude vždy pevnější než loajalita k malému sousedu. Velmi pozitivně hodnotím roli Finska, které se zdrželo hlasování s odůvodněním, že takto zásadní věci by měly být rozhodovány konsenzem – velká lekce pro velké, snad si toho všimli.

Vyrůst

Další teoretickou možností by bylo vybudovat z ČR prosperující a bohatou zemi, před jejímž kapitálem se bude klanět i Německo. Což nám dnes připadá nereálné. Ale nezapomínejme, že před druhou světovou válkou bylo Československo jednou z desíti nejbohatších zemí světa. Baťa byl takovým optimistou, že navrhl plán rozvoje Československa pod názvem „Budujme stát pro 40 000 000 lidí“.

… existuje statistika z roku 1924, v níž Československo zaujímalo desáté místo na světě. … Pro srovnání, Spojené státy byly podle tohoto měřítka 2,8krát bohatší než Československo. (Nynější poměr hrubého domácího produktu USA a ČR činí 3,4 v přepočtu per capita.) Tehdejší Československo bylo bohatým státem ve srovnání se všemi svými sousedy. O chudých zemích jako Polsko, Itálie či Nizozemsko, jejichž národní důchod na hlavu byl poloviční až dvoutřetinový, ani nemluvě.
Pavel Kohout: Ekonomická vzpomínka na první republiku

To by se ale u nás muselo hodně změnit. Politická reprezentace by musela řešit reálné problémy země a vytvářet podmínky pro ekonomický růst. Tento cíl by se musel stát životním programem pro velmi početnou skupinu obyvatel. Neumím si představit tak obrovský rozvoj v zemi, kde bují korpuce a krade se. Proto by muselo opět začít platit ono masarykovské „Nebát se a nekrást!“.

Otázka také je, jestli by nám mocní dovolili takto vyrůst.

Bůh žehnej Čeké kotlině.

Absurdita jménem Sušenkový zákon

Proč se tím paskvilem vlastně musíme zabývat

Sušenkový zákon je předpis Evropské unie, který ukládá provozovatelům webů povinnost vyžádat si po uživateli souhlas s používáním cookies.

V ČR máme stuaci jednoduší o to, že naši zákonodárci tentokrát svou nečinností udělali něco pozitivního. Neimplementovali totiž onu směrnici a proto se jí v ČR de iure zatím řídit nemusíme. Ale obávám se, že je to jen otázka času, protože Úřad na ochranu osbních údajů se domáhá toho, aby směrnice u nás byla implementována. Kdyby místo toho raději řešil spamy a udělal tím něco užitečného a pozitivního pro český internet.

Bohužel letos (2015) v červenci oznámil strýček Google, že on to po nás požadovat bude. A trvá na implementaci do 30.9. u těch webů, které používají služby Google, které používají cookies – což určitě budou všechny. Protože velká část webů používá Google Analytics, je to nyní u nás aktuálním tématem.

Teorie

Sušenkový zákon (cookie law) tedy vyžaduje od uživatele souhlas s používáním cookies. Tento souhlas má však být navíc kdykoliv odvolatelný. A ještě ke všemu by se cookies neměly na webu používat, dokud uživatel nevydá souhlas (tato podmínka je poměrně problematická).

Implementovat takovou technologii do důsledků je relativně náročné a drahé. Nestačí si totiž jen vyžádat souhlas, ale web musí také začlenit podmínky pro odstranění těch funkcí, které cookies používají, do doby vyjádření souhlasu ze strany uživatele.

Praxe

V praxi se tak ustaluje řešení, kdy provozovatelé webu nechají uživateli vyjet lištišku (javaskriptem), na které jej informují o používání cookies. A na stránce s podrobnými informacemi uživateli vysvětlí, že pokud nesouhlasí s používáním cookies, má web opustit. Přitom cookies používají již předtím než uživatel vydá souhlas.

Důsledky

Místo dopředného souhlasu zde tedy máme pouhé oznámení o tom, že web používá cookies a na co. Což velká část webů již dávno uvádí ve svých Pravidlech a podmínkách, protože je to od počátku webu považováno za slušnost. Je i řada těch, které to neuvádějí, protože používání cookies je naprosto samozřejmé. Takové oznámování lištičkou tedy považuji za naprosto redundandní.

Protože nějaké cookies používá drtivá většina webů. Povede to tedy pouze k tomu, že uživatelé budou na všech webech otravování hloupými lištami, oznamujícími používání cookies, které budou uživatelé webů mechanicky odklikávat. To zhoršuje použitelnost* webu a tedy i jeho kvalitu (poprvé).

Tím, že se to teoreticky má dít na všech webech. Nebo aspoň na všech, se kterými to majitel myslí aspoň trochu vážně, se z toho vlastně stává zbytečnost.

Celé je to poměrně absurdní, ale nad celou problematikou visí ještě tři další absurdity.

1) Všechna řešení, včetně toho od Evropské komise (Cookie Consent Kit) používají javaskript. Jsou tedy nepřístupná* (= nefungují u uživatelů bez podpory javaskriptu). Tím pádem jsou tato řešení v rozporu s dobrou praxí a snižují kvalitu webů (podruhé). A tedy mimo jiné jsou i v rozporu s pravidly přístupného webu pro státní správu ČR (http://www.pravidla-pristupnosti.cz/3.php).

2) Všechna řešení z logiky věci musejí používat cookies LOL. Správně by tedy lištička měla také obsahovat informaci o tom, že web používá cookie pro funkci lištičky na povolení cookies samotné. No nevím pánové eurokomisaři. Logickým důsledkem je, že zamítnutí používání cookies ze strany uživatele tedy musí vést k tomu, že lištička se žádostí o souhlas bude stále vyskakovat (jak přívětivé). Protože informaci o tom, že uživatel nepovoluje používání cookies není kam uložit, když jsou cookies zakázané :-)

3) Tím že je lištička po praktické stránce naprosto zbytečná je kód k její obsluze načítán do prohlížeče zbytečně. Vede tak ke zbytečným datovým přenosům a zpomalení načítání webu. A tak lištička znižuje kvalitu webu (potřetí).

Dilema

Celý život, od roku 1997 se snažím dělat weby co nejlepší. Aby byly přístupné*, použitelné**, rychlé, seo friendly ap. Nyní přišlo něco, co mě nutí jít proti těmto mým zásadám. A já jsem tak od konce července, kdy jsem se o této nutnosti dověděl, na vážkách, co vlastně s tím. Čas nás tlačí a tak i já nakonec budu nucen oslovit své zákazníky s nabídkou úpravy jejich webů, která podle mého nejlepšího vědomí a svědomí je k ničemu a sníží kvalitu jejich webů.

Zajímavé odkazy

Google Cookie Choices
Povinné vyžadování souhlasu s uložením cookies dorazilo do Česka
Jak na souhlas s cookie ve [censored] EU
TIP#209: Jak dostat na web nesmyslný souhlas s cookies (co vyžaduje EU)?


* přístupnost -  je soubor pravidel tvorby webu tak, aby jej mohli používat i různě hendykepovaní uživatelé. Ať již zdravotně či technicky. Web tedy má jít používat i bez javaskriptu a koneckonců i bez cookies.

** použitelnost – po staru user friendly, tzn. tak aby web byl uživatelsky přívětivý. Aby uživatel nemusel dělat zbytečné věci, aby byl web přehledný, aby bylo na první pohled jasné co k čemu je ap.

 

Zahradnická bilance 2014

Rok 2014 byl prvním rokem, kdy jsme museli ohradit zeleninovou část zahrady, aby do ní nemohly slepice. V důsledku toho se do ní nedostali ani běžci. Občas jsme je tam nahnali brankou, ale nestačilo to. Vzhledem k tomu, že silně mulčujeme slámou, tak se tam přemnožili slimáci. Kteří nám všechno sežrali. Včetně brambor pěstovaných pod slámou, kde tak byla úroda velmi slabá.

Pokus s pěstováním brambor „ve věži“ nevyšel. Zřejmě proto, že jsem věž umístil mimo oplocenou část a slepice to neustále rozhrabávaly. Brambory ze začátku rostly, potom ale uhynuly dávno před vykvetením.

Zkušenost roku 14 před nás postavila těžké dilema. Co se slimáky na zeleninové části zahrady. Je trochu divné, když díky běžcům nikde jinde slimáky v podstatě nemáme, zato na zeleninové zahradě, kam teď běžce pouštět nemůžeme jich máme plno.

Vidím možnosti, z nichž žádná se mi nezdá být uspokojující:

a) Začít trávit slimáky na zeleninové zahradě jedem. Jedy na zahradě ale nechci a navíc, nemůže některý otrávený slimák vylézt ven a tam být sežrán běžcem a otrávit i jej?

b) Udělat uzavřený výběh pro slepice. To u nás doma neprojde přes slepičí lobby.

c) Zrušit slepice. Také neprojde přes slepičí lobby.

d) Zavřít běžce na trvalo na zeleninové zahradě. Měli by málo prostoru, jen asi 100m2 na tři běhouny a to jim udělat nechci.

e) Vymyslet něco, aby kachny do zahrady mohly a slepice ne. Nevím co. Napadlo mě něco s vodní barierou, ale když už mám osobní zkušenost s chovem slepic, tak mám zato, že by se to ty potvory vychytralé časem naučily překonávat.

f) zrušit zeleninovou zahradu

Myslím si, že dalším důvodem proč nám to v tomto roce moc nerostlo byl nedostatek kompostu. Příští rok by to mělo být lepší.

Noční můra jménem payU

Ve své praxi jsem již realizoval řadu platebních bran. Odhadem asi tak deset. Zejména zahraniční, ale i českou GoPay. Nyní mi osud do cesty přivedl payU.

Oproti jiným platebním branám jsem nedostal žádnou předpřipravenou PHP třídu, kterou by stačilo „přiohnout“. Nevadí, to není vždycky.

Jejich návody mi přijdou na můj vkus docela chaotické.

Ale při všech těch těžkostech jsem se implementací jakžtakš prokousal. Zcela jsem se vyhnul používání jejich javascriptů (nefungovaly). Stejně to, v souladu s dobrou praxí musí fungovat i bez JS. Jednoduše bylo tlačítko s formulářem, které odeslalo požadavek na novou platbu. Tento požadavek směřoval na jejich platební bránu, kde si uživatel vybral platbu a zaplatil. Na testovacích platbách vše fungovalo.  Zpětné volání z payU proběhlo správně a předávalo nám i typ platby. Z mého pohledu plně funkční implementace.

Když v tom od payU přišel požadavek na to, abychom naše skripty opravily tak aby jim předávaly typ platby. Marně jsem se snažil podpoře vysvětlit, že typ platby si volí uživatel v jejich platební bráně a tudíž jim ho my nemůžeme předat. Ale naopak jej musejí oni předávat nám. A že nám ho i předávají a z toho logicky plyne, že jej znají a tudíž ho od nás ani nepotřebují dostávat.

Pak do toho začali motat cosi o externí šabloně. Že prý používáme externí šablonu a v tom případě jim musíme předat typ platby. Do dnešního dne jsem jim nedokázal vysvětlit, že žádnou externí šablonu nepoužíváme, že se naopak snažíme používat jejich (logicky interní) šablonu. Je to jako když háže hrách na stěnu.

Nicméně pokusil jsem se tedy upravit implementaci tak abych použil i jejich JS. Původně jsem se jejich použití vyhnul hlavně proto, že vypisovaly ve FireBugu chybu a funkce PlnPrintTemplate() nic nevypisovala. Nyní jsem to zkusil znovu. Totožná implementace (provedl jsem jen odkomentování) nyní chyby neházela a funkce aspoň něco vypisuje, i když platební metody nenabízí. Tak jsem to paní napsal. Že vkládáme skripty a na příslušném místě voláme funkci PlnPrintTemplate(), ale že se žádné platební metody nenabízejí, místo toho se vypisuje text, který jsem paní okopíroval. Na to mi odpověděla, že mám vložit skripty a na příslušné místo vložit volání funkce PlnPrintTemplate().

Pokud se Vám nad tím nechce moc přemýšlet, je to jakobyste někomu řekli: „Čoveče já pokládám A na B, ale místo C se stane D“ a on Vám odpověděl: „Jasně, jasně. Polož A na B.“ Tak nevím jak tohle dopadne a co to všechno má vlastně znamenat.

Je pravda, že implementovat platební bránu někdy bývá trochu komplikovanější. Ale to co předvádí payU vydá v součtu za všechny ostatní brány co jsem kdy nasazoval.

Technická podpora platební brány by měla být na zcela jiné úrovni než jak to předvádí payU. Pracovnice se kterými komunikuji nejsou moc odborně zdatné. Jedna se se mnou pře, že Javascript, který je vložen do stránek je záležitostí komunikace mezi naším serverem a jejich branou a že tudíž funguje i když má klient vypnutý JS. Neměl jsem sílu jí to vymlouvat.

Zdlouhavá komunikace se neustále vede v tom duchu, že údajně používám nějakou externí šablonu (kterou podle mě nepoužívám). A že protože ji používám, tak jim musím předávat typ platby. Jenže po celou dobu této komunikace. Ať již bylo řešení s JS nebo bez, testovací platby fungovaly. A z payU jsme dostávali na náš server správný typ platby. Tak nevím. Buďto tam mají takový nepořádek, že ani nevědí jaké proměnné jejich server zná. V takovém případě bych se bál takovou bránu používat. A nebo se podpora snaží řešit situaci, které sama nerozumí.

Už jsem z toho strašně znechucen a jsem zvědav jak tohleto dopadne.

Hloupý prezident a jeho zfanatizovaní odpůrci

Při vší úctě, náš prezident se v poslední době chová jako hlupák. Nebo je nemocný?

Za jeho servilně proruské a proputinovské postoje se stydím zrovna tak, jako za postoj většiny ostatních politiků v ukrajinské krizi – sami jsme to zažili, měli bychom stát jednoznačně na jejich straně a ne „ani ryba ani rak“ – to je trapnost nad trapnost. Může vůbec přežít národ, který se ze své historie nepoučí?

Dokonce v této souvislosti nechápu ani postoje KSČM. Ona přece byla u moci, když k nám Rusáci přišli a jasně zradili jejich ideály. Rusy jsme tehdy měli celkem rádi (než přišli s tanky). Komunisti první by měli být proti ruské invazi na Ukrajinu a ne ji obhajovat a popírat. Co tím získají? To vážně chtějí, aby si tu jejich partaj lidé spojovali spíše s Indrou, Biľakem, Jakešem než s Dubčekem, Smrkovským, Svobodou?

Ale zpět k prezidentovi. Takové věci jako „učit se stabilizovat společnost od Číňanů“ či popírání masakru na Národní třídě jsou strašně mimo mísu. Vulgární výrazivo, ať jakkoliv obhajované, do úst prezidenta také nepatří. A v pořadu, který navazuje na tradici TGM dvojnásob. Tyhle jevy už si dokážu vysvětlit jen jako ztrátu soudnosti, stařeckou demenci … To bylo v předvolební kampani keců, když někdo upozornil na důchodový věk Zemana nebo Dřímala. A teď to tady máme.

Zemana jsem nikdy neměl moc v lásce, ale býval to docela schopný politik. Už jednou vyvedl zemi z krize. Zdá se, že to už ale je minulost a že nyní bohužel sledujeme v přímém televizním přenosu vznik jeho psychických nemocí provázejících stárnutí. Tyto znaky stárnutí se u některých lidí v jeho věku již opravdu projevují. Když k tomu přidáme jeho zálibu v omamných látkách (nikotin, alkohol) – to zdraví neronům také nepřidá a určitě může tyto nemoci také uspíšit.

Bohužel to vypadá, že si budeme muset zvyknout na tuto tragickou roli našeho prezidenta. Nezbývá nám než doufat, že to s ním půjde rychle s kopce a že díky tomu dojde i senátorům že je zdravotně neschopný vykonávat úřad a odvolají ho dřív než bude pozdě.

Zeman blázen – fanatici proti němu.

Na Zemanovi začíná být vše špatné. Dokonce i jeho odpůrci. Jejich fanatismus a iracionalita nezná mezí.

Při oslavě 17.listopadu házet na kohokoliv předměty pro jeho názory, to je úplně stejně přes čáru jako cokoliv, co dělá prezident. V listopadu 89 nám šlo hlavně o prosazení svobody a demokracie. A při prosazování těchto principů jsme havlovsky „nebyli jako oni“. Proto jsme my na ně nic neházeli. Házení předmětů na politiky při připomínce památky listopadu 89 je jak proti oběma principům o které nám šlo (svoboda a demokracie), tak i proti duchu naší Sametové revoluce.

Tyto útoky na politiky se mi nelíbí nikdy, nejen při oslavě listopadu 89. Je zajímavé, že terči těchto vaječných útoků bývají, snad bez výhrad, levicoví politici. Z toho plyne logický závěr, že vejce nejspíš háží pravicově orientovaní lidé. Taková je holt česká pravice. Plná huba Havla, demokracie, svobody, ale v praxi se chovají jako komunisti  z padesátých let.

Fanatismus prezidentových odpůrců je již také za hranou. Například. Prezident pozve cca 40 jiných prezidentů na připomínku osvobzení Osvětimi. A všechny sdělovací prostředky a pravicoví politici hovoří o tom, že pozval Putina a hned ho za to kritizují. Že je Putin jen jeden z pozvaných. A že byl např. i při oslavě vylodění v Normandii, to je jedno. Hlavně, že máme nějakou tu špínu na Zemana, byť je tak trochu smyšlená, tak trochu vycucaná z prstu. Hlavně že jsme nezapomněli recept jak se dělá z komára ťava!

Jeho odpůrci se dnes chovají stejně fanaticky jako když byla prezidentská kampaň. Aspoň v něčem se s prezidentem ještě shodnu.

Tento fanatismuz antizemanovců mi přijde trapno-dětinský. Příčina jejich fanatismu bezesporu pramení z toho, že jejich milovaný kníže prohrál volby. Že oni nedokážou přesvědčit víc lidí aby volili Dřímu. Milí zlatí, ale fanatismem nikoho nepřesvědčíte, spíš odradíte.

Protože si myslím, že hlavním zdrojem dnešní kritiky Zemana jsou zklamaní voliči Schwarzenberga, tak se asi hodí říct koho jsem volil já. Mým kandidátem byl (a je) Jiří Dienstbier a jeho jsem v prvním kole volil. Jako další v pořadí jsem měl ostatní kandidáty. Třetí od konce byl Zeman, druhý od konce Schwarzenberg a poslední paní Bobošíková.

Ve druhém kole jsem tak musel vybírat mezi dvěma ze tří pro sebe nejhorších voleb. Zvolil jsem dle svých priorit, toho třetího od konce. Volba Schwarzenberga by způsobila, že by tu o rok déle vládla ODS, což by se mi nelíbilo a v tom jsem viděl hlavní důvod proti S. Protože ODS mám na stejné úrovni jako KSČ (bez -m na konci – KSČM je o trošičku lepší), tak jsem volil Zemana, přestože je mi nesympatický, nelíbí se mi jeho styl, ani ty trapné bonmoty ap. V podstatě ho nemám rád. Samozřejmě jsem tehdy nemohl vědět, že dojde k vládní krizi, ale věděl jsem, že pokud k ní dojde a pokud to bude jen trochu možné, tak že nám od nich Zeman pomůže. A to také splnil, byť na hraně ústavních zvyklostí. Také jsem doufal, že by zemanův ekonomický racionalismus a pragmatismus mohl naší zemi pomoci po ekonomické stránce. To je ale brzo soudit. Ne nepodstatným aspektem při volbě pro mě byl zfanatizovaný dav Shwarzenbergových stoupenců, který se mi také nelíbil. A jeho fanatizmus doléhá až do dnešních dnů. Bohužel.

Lék na evropskou amnezii – Śikorski

Základní znalost:

Proč se učíme historii? Abychom neopakovali tytéž chyby! To snad ví každý, kdo má alespoň maturitu a takových lidí je dle nedávného průzkumu v ČR nejvíc v Evropě (poměrně k počtu obyvatel samozřejmě).

Jaké je základní poučení z druhé světové války?

Pokud se stane, že v nějaké vojensky významné zemi (Německo / Rusko) začne hlava státu (Hitler / Putin) potlačovat demokracii a opozici. Zároveň s tím začne silně zbrojit a podporovat nacionalizmus, což bývá spojeno s potlačováním práv menšin (židé / homosexuálové). Dále začne podporovat své krajany v pohraničí sousedních zemí (Československo / Ukrajina, Gruzie, ..) ve snahách po připojení k jeho zemi (Německu / Rusku).

A svět na to kouká a nic nedělá, pak se stane to, že popře identitu blízkého národa (Rakouska / Ukrajiny) prohlásí, že to stejně je tentýž národ (Němci / Rusové). Pak anektuje jeho území (Rakousko / Krym). Lidé mu tam aplaudují (za pár let se za to budou stydět), jezdí tam na ostentativní návštěvy (Hitler / Putin).

Pokud ani na to svět nezareaguje adekvátně, pak násilně obsadí příhraniční oblasti sousední země, kde převažuje obyvatelstvo jeho národnosti (Sudety / východní Ukrajina). Zde je v tuto dobu místní obyvatelstvo zfanatizováno jeho propagandou (Henlainovci / tzv. separatisté) a projevuje nenávist vůči vlastní zemi a jejím občanům většinové národnosti (Čechům / Ukrajincům).

Pokud ani na to svět nereaguje, pak podle hesla „S jídlem roste chuť“, dříve nebo později agresor napadne zemi (Polsko / pobaltské země), která je chráněna vojenskými úmluvami s jinými mocnostmi (Anglie, Francie / NATO). A dojde k rozsáhlému válečnému konfliktu, který může přerůst v celosvětový.

Mám zato, že snad všichni historici se shodují, že za druhou světovou válku může politika appeacementu (usmiřovací politika ústupků protivníkovi) vůči Hitlerovi. Západ mu neustále dělal ústupky, včetně zrady Českosolovenska mnichovskou dohodou. Raději mu dáme kousek Československa, koneckonců má pravdu, žijí tam hlavně Němci. V čem se to liší od dnešního postupu vůči Hitlerovi (promiňte, Putinovi)? Prosakují informace, že božská Angie (Angela Merkel) chce obětovat Krym, aby uspokojila Putina. Atd., atd., je zde příliš mnoho analogií mezi Hitlerem a Putinem; mezi hitlerovským Německem a putinovským Ruskem, že je musí vidět i slepý a částečně historicky negramotný pozorovatel.

V dnešní krizi Evropa prošla nezdárně všemi výše uvedenými body, až do předposledního. Bohužel to vypadá, že jsme odhodlání čekat až na krok poslední, který bude mít fatální důsledky. Tím spíš, že Putin na rozdíl od Hitlera má jaderné zbraně, jak nám včera připomněl. A naše pomazané hlavy odmítly protiraketový deštník … dnes se ukazuje, proč těmito plány bylo tehdy Rusko tak rozhořčeno. Nechtělo přijít o možnost vydírat Evropu a dělat si co chce.

Má vůbec smysl otravovat naše školní děti s dějinami? Když dojde na lámání chleba, stejně zapopmeneme vše co jsme se ve škole naučili. Evropa dnes vůči Putinovi opakuje tytéž chyby, které učinila vůči Hitlerovi. Jsme nepoučitelní a asi dopadneme hodně špatně.

Co má Západ dělat?

Uvědomit si, že dříve nebo později dojde ke konfrontaci s Ruskem a že pravděpodobně bude vojenská. Proto udělat maximum už dnes, aby Putina zastavil nebo alespoň zpomalil. Ihned po anexi Krymu měly přijít tyto kroky:

  • Okamžité vybudování protiraketového deštníku v Evropě.
  • Okamžité vybudování přečerpávacích stanic plynu v USA a Evropě, abychom mohli plyn odebírat z USA.

A nyní, po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu by měly přijít tyto kroky:

  • Absolutní a plošné přerušení obchodních vazeb s Ruskem, včetně zastavení odběru ruského plynu a ropy. S takto nestabilním partnerem stejně nemá smysl obchodovat. Dříve nebo později nás bude plynem a ropou vydírat. Možná už to dělá. Je proto lépe se od něj odříznout a najít si alternativu.
  • Vyloučení Ruska ze SWIFTu (údajně by během několika hodin vedlo k bankovnímu kolapsu Ruska).
  • Vyloučení Ruska ze všech mezinárodních organizací, kde to Západ může ovlivnit.
  • Francie by měla přestat blbnout s těmi křižníky, ať je raději věnuje Polsku, které se jediné v dnešní době chová racionálně.
  • Ukončení veškerého vzájemného obchodu s Ruskem, znárodnění ruských aktiv na našich územích, jako náhrada pro naše firmy, které přijdou o svá aktiva v Rusku.
  • Vyhoštění všech provládních ruských poltiků a jejich rodin. Když jsme pro Putina takoví nepřátelé, že kvůli sbližování Ukrajiny s námi ji takto silně poškozuje, pak nechápu, proč zde má studovat jeho dcera. Ať studuje v Moskvě, když jsou tak velká a mocná země, tak by to tam stejně měla lepší.
  • Naprostá izolace Ruska.
  • Silná přítomnost vojsk NATO na východní hranici.
  • Vyzbrojení ukrajinské armády.
  • Bombardování ruských konvojů pronikajících na území Ukrajiny silami NATO.
  • Iniciovat odebrání práva veta Ruska v radě bezpečnosti OSN. Země která se takto chová nemůže mít v radě bezpečnosti právo veta.

Takto radikální kroky v Evropě bohužel neprojdou. Začínám mít obavy, že jediné na čem se EU při dnešním zasedání odhodlá bude zákaz exportu luxusního zboží do Ruska. To je naprosto směšné, možná by bylo lépe nedělat nic.

Je možné, že by výše uvedené kroky Putina zastavily. Je možné, že ne a naopak by situaci eskalovaly a vedly k vojenskému konfliktu mezi NATO a Ruskem. Pokud je Putin odhodlán dojít až tak daleko, tak tam dojde dřív nebo později. A možná je čím dříve tím lépe. Pokud se EU a USA po tajnu připravují na vojenský střet a jen se ho snaží oddálit, aby se připravily lépe, pak ano, otálejme, dělejme ze sebe slabochy, kteří se nezmohou na pořádnou reakci. Pokud to bude vykoupeno tím, že na podzim Angie oznámí, že USA i EU potajnu vybudovaly přečerpávací stanice plynu a protiraketový štít v Evropě, pak tomu tleskejme a obdivujme. Obávám se ale, že tomu tak není a evropská sterilita není předstíraná.

Rozhodně by výše uvedené kroky Rusko silně poškodily ekonomicky a tím i mírně oslabily vojensky. Což by nám ve válce poskytlo výhodnější pozici, než když necháme Rusko v klidu posilovat až do situace, kdy se bude cítit tak silné, že na nás vlítne.

Pište: Polakem jestem

Jakožto slavjanofil tyto události kdy jeden bratrský národ útočí na druhý, snáším velmi těžce.

Až do loňského podzimu, kdy se ukázalo, že Rusko vysílá své bojovníky na Majdan, aby tam terorizovali proevropské aktivisty, jsem žil v naději. Slovanské země postupně vstupují do EU a mají tak svým způsobem slovanskou unii. Sice není slovanská, je evropská, ale je alespoň naplněna idea života v jedné unii. Tato unie se navíc postupně sbližovala s Ruskem. A existovala naděje, že jednou by mohlo i Rusko být součástí EU. Nebo alespoň velmi blízkým partnerem se společným trhem, bezvízovým stykem, blízkou zahraniční politikou.

Bohužel. Putin s Lavrovem se zbláznili. Vidí v nás nepřátele. A tento krásný sen nám zničili. Ale nezoufejme, vše zlé je k něčemu dobré. A pokud dnešní události povedou k většímu sepětí staré a nové části EU a k pevnému zakotvení Ukrajiny v euroatlantském prostoru, tak to také není k zahození. Zase nás (Slovanů) tu bude víc. Na Rusko možná budeme muset počkat ještě dalších 70 let, než dostane rozum.

Jakožto panslavista jsem dlouho měl za svou Kollárovu Dobrou radu:

Co jsi ty? Čech; co ty? Rus; co ty? Srb: a ty? Já Polák jestem.
Vezměte rejstra, bratří, smažte to, pište: Slovan.

Dnes se bohužel stydím za Čechy a za Slováky pro postoje našich politiků. Například dnešní výroky našeho premiéra, že bude navrhovat diplomatické řešení. Ukázalo se přece, že to k ničemu nevede, že s nimi diplomaticky jednat nelze. Západ by si jako podmínku diplomatických řešení měl položit úplné stažení ruských vojsk z Ukrajiny. Vždyť jsme sami zažili Ruskou invazi, proč se dnes nechováme více odmítavě vůči vojenské agresi? Vždyť je to nedůstojné. To nám ty obchodní zájmy opravdu stojí zato? Je důležitější plné panděro než sebeúcta? Místo sebeúcty sebeústa? Samozřejmě se stydím i za Rusy, nejen za ty dva šílence, co ovládají jeho zahraniční politiku, ale i za ruský národ, že sebou v takové míře nechá manipulovat.

Jediný slovanský národ na který jsem dnes hrdý je polský. Poláci se poučili z 2.sv.války, koneckonců je stála víc než nás, tak není divu.

Pro dnešní polskou politiku se mi chce říci: „Zahoďte rejstra, Polakiem jestem“.

Na hrubý pytel, hrubá záplata. Proto si myslím, že Śikorski by byl skvělým ministrem zahraničí EU.

Demokraté s plným žaludkem

V listopadu 1989 se mi do rukou dostal malý letáček obsahující krátkou úvahou s názvem „O demokracii“. Autorství bylo připisováno Janu Masarykovi (nepodařilo se mi to ověřit).

V několika odstavcích byla popsána myšlenka, že autor raději bude žít chudobně v levném domku s malou zahrádkou, pokud bude svobodný, bude si moci  stoupnout na most a křičet „Prezident je vůl!“, aniž by to pro něj mělo jakékoliv následky. Než by žil v paláci se zlatými kohoutky, leč v nesvobodě a nedemokracii.

Tato úvaha mě již tehdy oslovila, neboť je v souladu s mými názory. Na dlouhá léta jsem na ni zapomněl, protože koneckonců nebyla příliš aktuální. Až dnešní události mi ji připomněly.

Uvědomil jsem si, že sice žiji v zemi, která sama o sobě je demokratická a lidé v ní jsou svobodní do výše svých platů. Na venek se moje země k těmto ideálům hlásí také. V tyto dny jsem ale zjistil, že jen omezeně. Pro mou dnešní zemi, ale i pro celý euroatlantický prostor, jehož je součástí, se ukazují býti přednějšími ony zlaté kohoutky, před demokracií a svobodou, coby univerzální hodnotou.

Jsme demokraté, ale jen potud, pokud to neovlivní naše pracovní místa! Jsme demokraté, ale jen potud, dokud to nezvýší naši cenu benzínu a zemního plynu. Hlavně, že máme plná panděra!

K sametové revoluci se vztahuje ještě jedna moje vzpomínka. Byl jsem tehdy součástí koordinačního stávkového výboru středních škol v našem městě. Poznal jsem tam spoustu skvělých lidí z jiných škol, které bych jinak nepoznal. Myslel jsem, že oni stejně jako já, jsou tam kvůli ideálům. Z některých z nich se tak stali mí velcí přátelé.

Asi rok nebo dva po revoluci se mi jeden z nich svěřil: „Richarde, přiznejme si, že jsme to všichni dělali jen proto, abychom nemuseli chodit do školy.“, myslel to tak, že když se stávkuje, tak se nechodí do školy. Nepřiznal jsem. Protože to v mém případě nebyla pravda. Do dneška mě tato stará zpověď spolurevolucionáře šokuje. Tehdy mě to docela zklamalo, ale od té doby si aspoň nedělám iluze. A tak ani při dnešním, masivním, výronu tohoto světonázoru nejsem překvapen. Mé zklamání to však nemírní.

Dnes již vím, že jsou dva druhy demokratů. Jedni jsou demokrati idealisté. To jsou vlastně normální demokraté, lidé kterým jde o tyto hodnoty obecně a jsou ochotni pro ně i lecos obětovat. A pak druzí, kterým je vlastně demokracie ukradená a volí ji jen proto, že věří, že se v ní budou mít lépe. Říkejme jim třeba demokraté plnopanděráři.

Bohužel současná plnopanděrářská elita staví naši civilizaci do naprosto tragického a z pohledu Ruska i komického světla. Evropa se svým rozhodováním, prostřednictvím zasedání ministrů a premiérů, pomalu cválá za rychle jedoucím sibiřským dostavníkem. Její reakce mají zpoždění několika dnů a jeví se tak směšnými nejen v Rusku, ale i doma.

Pro Boha! Pokud je tu země, která se chce demokratizovat. A její soused tyto snahy narušuje vojenskými a polovojenskými provokacemi. Tak kdy jindy by měly jít plné žaludky stranou? Co to ten náš premiér vykládá, že nechce zavést plošné sankce, kvůli zachování pracovních míst? Jak se to ta naše euroatlantská civilizace chová, když na vojenskou agresi dokáže reagovat jen osobními sankcemi pro cca 30 lidí?

A nebo si nehrajme na demokraty. Přiznejme barvu! Řekněme: „Pozor! My nejsme demokraté, my jsme demokraté plnopanděráři a to je něco jiného. Pro nás je nejdůležitější plné břicho a jiné požitky. A až potom nás zajímá demokracie. A ty Kyjeve, promiň, nás nezajímáš, byť bys bojoval za sebelepší ideály. A byť by dnešní události byly předehrou třetí světové, jaderné, války. Chceme si jen co nejdéle udržet plné pupky.“

Ale pozor! Uvědomme si prosím, že putinovské Rusko stále více a více připomíná hitlerovské Německo! Každý, kdo zná hostorii již dnes ví, že to je jen začátek něčeho, co tak jak tak nebude mít pro Západ bezbolestné řešení. Možná ani ne mírové. K zásadnímu konfliktu s Ruskem dojde. Je jen otázkou času kdy. Čím později to bude, tím víc plnopanděrářů a na delší dobu to postihne. Proto je i v jejich zájmu jít do toho hned teď.

Nastal čas bojovat. Není za pět minut dvanáct, je dvanáct. Je zde nová říše zla (Rusko) a je potřeba se tomu postavit čelem. Nyní ještě můžeme docílit vyřešení problému nevojenským konfliktem, jen za cenu velkých hospodářských ztrát. Za pár let, nebo i měsíců, už před námi může stát jen jediná možnost.