Skip to content

Příběh o Azorkovi

Žily byly čtyři slepičky: Zlatohlávka, Černá, Ta druhá a Azor. Ptáte se jak slepička k tak podivnému jménu (Azor) přišla? To bylo tak.

Koupili jsme si čtyři slepičky. Jedna z nich se často oddělovala od ostatních. Zpočátku to byla ona, kdo se snažil nocovat mimo kurník. A i přes den se často pohybovala sama. Zřejmě to bylo proto, že byla na nejnižší příčce slepičí hierarchie, kterou odmítala přijmout. Lépe řečeno byla na nejnižší příčce ze slepic. Protože celá hierarchie našich slepic byla přibližně tato: Na prvním místě snad pánečci, dále pak Zlatohlávka, Černá, Ta druhá, Azor, kachny, kočky, Cyrilka (pes), Metoděj (pes). Metoděj je poslední zvíře v hierarchii, které ještě neplatí za jednoznačou kořist. Oba psi jsou takovými přechodnými tvory – možná hejno, možná kořist. Obzvlášť jejich vrtící se ocásek vypadá opravdu výživně.

Slepice v roce 2014

Od spodu: Zlatohlávka, Ta druhá, Černá, Cyrilka (pes) - těsně před útokem Černé na ocásek. Azor na tomto snímku není, neboť se motá okolo fotografa :-)

Tak tahleta slepička, co se oddělovala od hejna slepic. Dost často, vlastně pořád, běhala za námi. Jako pejsek. A tak dostala psí jméno Azor. A stal se z ní náš miláček.

Díky tomu, že neustále běhala za námi, byla vždy první u toho, když jsme zpřístupnili nějakou tu žížalu či larvu. Když jsme třeba odvalili nějaký kámen nebo dlaždici, Azor hned byl tam a vyžíral breberky. Mnohdy nám doslova lezl pod motyku nebo pod rýč, takže jsme jej často museli odhánět, abychom vůbec něco udělali.

Časem se stalo, že nám Černou roztrhal jestřáb. A týden na to, zaútočil i na Azora. Ten se ale dokázal ubránit. Našli jsme ho pod keřem s roztrhaným bokem, jak tam skuhrá. Několik metrů od keře hromádka jeho peří. Dalších několik metrů dál druhá a opodál ještě třetí. Musel to být lítý boj o život. Třikrát na něj dravec zaútočil, třikrát se mu vytrhl, až nakonec unikl. Byl ale ve velmi zuboženém stavu.

Protože jsme tehdy neměli možnost jak slepice uchránit, tak jsme je všechny tři dali do prázdného skleníku (bylo to v zimě). O několik hodin později nám došlo, že to byla velká chyba nezkušených chovatelů. Protože ty dvě zdravé slepice na něj útočily ještě víc než kdy dřív a dorasovaly ho víc než ten jestřáb. Když jsme to zjistili, byl na tom ještě hůř a byl velmi apatický. Vypadal opravdu na umření. Odnesli jsme ho do kurníku a zavřeli ho tam, aby byl sám a v bezpečí. A doufali, že buďto přežije a nebo aspoň umře v klidu.

K veterináři jsme s ním jít nechtěli. To bychom byli za pěkné exoty, tady na dědině. Už tak zde musíme lidem připadat velmi excentricky, když například odmítáme pozvání na zabíjačku (protože jsme proti zabíjení) ap. Zkrátka a dobře, takoví typičtí městští liberálové na vesnici. A teď si to vemte: „Ti … normálně byli s potrhanó slepicó u veterinářa. Ji useknu hlavu, ne?!? A je. Beztak scipne …“.

Někteří lidé nám řikali, že ji máme nechat zaříznout, ať se netrápí. A že už z ní stejně nic nebude atd. My jsme jí ale dali šanci. Dávali jsme jí na pití vodu s glukózou, protože potravu nepřijímala, tak aby měla aspoň nějaký energetický příjem.

Azorek za tři dny přestal vypadat na umření, začal pomalu žrát. A za dva měsíce už vypadal celkem normálně. Zároveň skončilo roční období, kdy na naši drůbež útočili dravci. Tak jsme všechny slepice zase pustili ven. Samozřejmě prvních pár dnů na Azora ty dvě byly zase ošklivé.

Jak šel čas, Azor se zcela uzdravil a začal znovu snášet vajíčka. Občas se stávalo, že jako jediný. Protože je pořád zdravá, narozdíl od těch dalších dvou, které obě občas měly období, kdy byly churavé. To Azor nikdy. Jeho jediným zdravotním hendykepem je to, že po útoku jestřába plně neovládá jedno křídlo a to mu takřka volně visí, takže o něj občas zakopává. Při běžné hůzi ne. Ale když utíká je to velmi komické, protože takovým zvláštním způsobek poskakuje.

Loni pošla Ta druhá. Tak jsme necelý rok měli jen dvě slepice. Toto úterý zemřela i Zlatohlávka.

Tak už máme jen Azora. Slepici, která už tu neměla být. A která měla „na kahánku“ a už to dávno mohla mít za sebou. Kterou nám radili, že máme utratit, že z ní už nic nebude. Nakonec žije nejdéle ze všech. Už teď snesla nejvíc vajec a snáší dál. Dnes, kdy to ostatní tři „mají za sebou“, je to krásná, zdrává slepice. Nádherně zbarvená s krásně červeným hřebínkem a ob den snáší hezké, velké vajíčko.

A jaké z toho všeho plyne poučení?

  • Když vás uzurpují nebo se nad vás povyšují, nemusíte to přijmout, ale ani s nimi bojovat. Můžete prostě odejít jinam.
  • Když jste vyloučení z kolektivu, otevřou se vám možnosti a příležitosti, které by jste v kolektivu neměli. A které mohou být klíčové pro vaše přežití či zdraví.
  • Když na vás často útočí, můžete si vypěstovat obranářské schopnosti, které se vám mohou jednou hodit v situaci, ve které svedete boj na život a na smrt. A na rozdíl od svých uzurpátorů, vy zvítězíte!
  • Člověče kdo jsi, abys rozhodoval o tom kdo má nebo nemá mít šanci na život?
Azor 2017

Takhle vypadá Azor - poslední Mohykán - dnes

 

Post a Comment

Your email is never published nor shared. Required fields are marked *
*
*


devět + = 17