Skip to content

Poučení o OSVČ pro ty co jim závidí nižší odvody

Už to tu máme zase. Před čtyřmi lety byli OSVČ pro představitele ČSSD parazité, dnes patří k pásu, do montoven! Tito populisté těží z toho, že neOSVČ a ani mnozí OSVČ nechápou, co to vlastně znamená být OSVČ a co to je za lidi. Často bývá tento termín směšován s pojmem podnikatel, což je podle mě velmi zavádějící. Ale populista Mládek nebo Štěch se na té vlně svezou. Pojďme si tedy říci co to vlastně je za typ ekonomického subjektu ten OSVČ.

Zvýšení odvodových podmínek pro osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) na úroveň nyní platnou pro zaměstnance by podle Štěcha firmám v ČR mohlo zajistit příliv až několika desítek tisíc pracovníků. Uvedl, že si živnostníků váží, protože jsou to lidé, co se o sebe umějí postarat. „Mezi skutečnými živnostníky a skutečnými podnikateli je mnoho pseudo-, kteří tam jsou jenom proto, že mají trvale lepší odvodové podmínky. Platí pouze jednu třetinu pojištění zdravotního a sociálního a to je enormně velká výhoda oproti zaměstnancům,“ dodal ale.
Zdroj: Aktuálně.cz

Nyní tedy pojďme k vysvětlení. Vidím tři základní skupiny OSVČ. Pro lepší pochopení článku vás předem upozorním na to, že pod pojmy podnikatel a OSVČ myslím zcela odlišné subjekty – na konci článku budete vědět, jak to myslím. Pro OSVČ občas používám synonymum živnostník.

Skupina první – oběti shwarzsystému

Jsou to lidé, kteří pracují v tzv. schwarzsystému. Tento systém je u nás nelegální a své jméno nemá podle toho, že to je „černota“, ale podle podnikatele, který tento systém u nás poprvé použil. Jedná se o to, že podnikatel nezaměstnává lidi oficiálně na pracovní smlouvu, ale tzv. na živnostenský list. Pro obě strany je to finančně výhodné, ale „zaměstnanec“ přichází o mnoho benefitů a práv. Ve skutečnosti je v tomto případě „zaměstnanec“ (ten nenáviděný OSVČ) jen otrokem. Který nesehnal lepší práci a mnohdy z důvodu nouze kývnul na tuto možnost. Těmto lidem podle mě není co závidět. Uznávám, že tento jev by měl být potlačován, ale ne takovou formou, která dopadne i na jiné skupiny OSVČ. Abychom s vaničkou nevylili i dítě. Jsou jiné cesty jak tento jev potírat, neboť jak jsem psal, je protizákonný.

Skupina druhá – typičtí živnostníci

Člověk, který chce být sám svým pánem. Většinou nikoho nezaměstnává a dělá zakázky pro firmy nebo občany. Málokdy se stává, že tito lidé mají nadprůměrné příjmy. Jejich příjmy jsou často spíše nižší, rozhodně v poměru k odvedené práci. Ale cení si své svobody a toho, že kromě zákazníka nemají žádného jiného šéfa. Větší odvody by neutáhli, už tak pro ně bývá problém poplatit daně ve stávající výši. Při zvýšení odvodů by živnost zřejmě ukončili. Jsou to tedy typičtí kandidáti do štěchových montoven.

Nikdo se o ně nestará. Neztrácejí zaměstnání a nečerpají tudíž podpory v nezaměstnanosti. Často si vůbec neplatí nemocenskou nebo jen v nízké výši. Proto pokud jsou nemocní tak zpravidla vůbec nečerpají nemocenskou a často ani nechodí k lékaři. Pokud by nepodnikali, tak by v čase krize nezanedbatelná část z nich byla „na pracáku“. Jako OSVČ ale přežili sami, bez pomoci státu a teď třeba splácí nějaké dluhy z období krize.

Protože platí nízké odvody, vycházejí jim velmi nízké důchody. Někteří z nich si to uvědomují a spoří si jinou formou – pokud mají z čeho.

Nikdo jim neplatí dovolenou. Nikdo jim neplatí prvních 14 dnů nemoci. Nikdo jim neplatí ošetřovné, když pečují o nemocné dítě. Když nepracují nemají peníze. Nikdo jim nezařídí aby měli vždy dost zakázek. I když skončí „na nule“ nebo v mínusu, tak stejně musejí odvádět sociální dávky a nikoho nezajímá, že na to nemají peníze.

Tito lidé nečerpají benefity sociálního státu ve stejné míře jako zaměstnanci, jak mnozí populisté lžou – často za pomocí zfalšovaných dat.

Tato skupina živnostníků jsou vlastně také otroci, protože když nepracují nemají peníze a tak si moc neoddechnou. Dovolená nebo nemoc je komfort, který si nemohou dovolit. Pod rouškou svobody to mnoho z nich nevidí. Většina si to ale po několika letech podnikání uvědomí a někteří z nich něco změní nebo živnost ukončí.

Kdybych měl tuto skupinu nějak shrnout, tak sice platí méně na odvodech, ale také stát stojí daleko méně. V poměru ke skutečně odvedené práci si vydělávají daleko méně než zaměstnanci. Pracují ale víc a proto na tom nejsou zase tak špatně. Občas vytvoří pracovní místo i pro někoho jiného než pro sebe. V čase krize se o sebe postarají sami a nejsou přítěží sociálního systému. Po několika letech „podnikání“ bývají zklamaní z reality, vyčerpaní a mnoho z nich s podnikáním končí – alespoň v této podobě.

Kromě zajištění drobných živností (kadeřník, hostinský, malý obchod na vesnici, večerka ap.), pro které by asi těžko někdo zakládal standardní firmu jsou pro společnost prospěšní tím, že někteří z nich přerostou v OSVČ dalšího typu.

Skupina třetí – začínající podnikatelé

Někteří z těch živnostníků, kteří si uvědomí svou pozici popsanou v předchozí části se rozhodnou ke změně. Stát se podnikateli. Typický rozdíl mezi živnostníkem (OSVČ) a podnikatelem je, že OSVČ dělá sám na sebe a jiné lidi zaměstnává pouze okrajově. Zatímco podnikatel těží právě z toho, že vytvořil systém umožňující pracovní činnosti delegovat na zaměstnance. Řečeno slovy typického zaměstnance, komunistu, socdemáka a odboráře: „Dělají na něho jiní“ (já bych to takto neřekl).

Tito podnikatelé mohou v počátcích volit jako formu pro podnikání OSVČ. Obzvláště jedná-li se o přirozený vývoj z předchozího stupně vývoje. Velmi brzo ale přecházejí na jiné formy, nejčastěji společnosti s ručením omezeným. Nejen kvůli onomu omezenému ručení, ale například i kvůli tomu, že takový subjekt není na podnikateli závislý. Když zemře OSVČ, jeho podnik zanikne, když zemře majitel sročka, tak toto sročko žije dál. Tito lidé již OSVČ nejsou – nejen podle mého pojetí, ale i fakticky. Živnostenské listy vedené na svou osbobu (tj. své OSVČkovství) ruší nebo pozastavují, pokud je vůbec kdy měli. Jsou majitelé obchodních firem (např. s.r.o.) a často jsou i jejich zaměstnanci. Toto je úplně jiný typ hospodářského subjektu než živnostník (OSVČ).

Nevím jak vy. Ale takovéto OSVČ, přecházející z živnostníka na podnikatele, bych si hýčkal. A kdybych byl v roli onoho typického zaměstnance, tak bych těmto OSVČ daně i odpustil úplně. Proč? Protože na konci snažení těchto lidí jsou vytvořená pracovní místa. Která navíc obvykle i přežijí své tvůrce. A také proto, že tento přerod z živnostníka na podnikatele je strašně složitý a obtížný. Není to tak snadné jak si nepodnikající lidé představují, ale to by si to museli zkusit aby to pochopili.

Pokud bychom dokázali tento typ OSVČ vytipovat a ulehčit jim, pak by vznikalo víc pracovních míst. Vím, že teď máme zdánlivě opačný problém. Člověk méně bystrého úsudku se může domnívat, že by bylo potřeba aby převis poptávky po zaměstnancích byl uspokojen. Člověk moudrý si ale uvědomuje, že čím více je pracovních míst a čím méně je pro ně lidí, tím větší prostor mají zaměstnanci pro tlak na růst svých mezd. A ty jsou u nás žalostně nízké, ve srovnání se Západem. Paradoxně je tedy v zájmu zaměstnanců, které by Štěch jako odborářský boss měl hájit, aby převis poptávky po zaměstnancích byl co největší. Tedy ne převádět OSVČ do montoven, ale naopak lidi z montoven na OSVČ pane senátore! To by mělo logický efekt ve zvyšování mezd zaměstnanců. Ale to by chtělo více rozumu a méně populismu a slepé závisti.

Post a Comment

Your email is never published nor shared. Required fields are marked *
*
*


− pět = 3